Má ráda kraťasy

Pomáda na vlasy,
také má ráda kraťasy
i nespoutanost rozvitého mládí
 
Je vzlínavý skvost,
co jen tak mezi řečí svádí
dědka, kluka, hlavně kamaráda

Rozmanitá marmeláda pocitů
vařená do husta
voní tu

Touha prorůstá nekonečným prostorem
až strouha bezděčně jen a jen
do sucha proteče

A nyní nevděčně, 
v kleče, sám
usínám

Stín na srdci

Bolest neutichá
Prostupuje tepnou k vlásečnici
Mé štěstí, můj život i mateřská pýcha
na kolenou klečí pod šibenicí

Se slzami prosí minulost
ať dá poučení
všem, co při setmění
hryžou kost a vidí v ní Madonu

Ona jim nepatří
I tak chtějí ji do domu
vlastních vrásek

Kdo poletuje v povětří
a neváží si sedmikrásek,
tomu léto křídla spálí
na lehátku frajeřiny
Pojednou sám a z velké dáli
dívat se bude jak jiný
s kyticí hude
před světicí ztracenou

A bolest je cenou
za všechny chyby, co nevidíme
Ale, co kdyby!?
Jsme sobě stínem ...

Jen o fous

 

Je pryč zhmotněný kýč

běžného originálu

Zmizel ze stěny

vnitřního sálu

Zpola pěstěný,

zbytek však

rozlezlý slak,

jehož kořen dlí

hluboko v zemi

I tak je mi o fous lépe

 

Oko slepé nevidí do lidí

schovaných v plášti,

co ač plný zášti

růžově vlaje

do okolí

Z bílých krajek

pak plní solí oční důlky

A kdo pohlcen růžovou vůní,

hezky do papulky bezedných tůní

sám sebe vkládá a marná pak každá rada

 

Je pryč na chvíli, než zase zacílí hnusnou lež

doprostřed pole zoraného žalem

Zas bude bolet,

až svlačec na žitě zralém

roztočí piruetu slovíčkových slastí

přes vůni rozšafných květů až do nástražných pastí

 

 

***

 

 

Nenáviděný, proklínaný, neustále likvidovaný a přesto téměř všudypřítomný. I tak by bylo možné charakterizovat jeden z  nejúpornějších plevelů – svlačec. Jeho vlastnosti velmi dobře vystihují lidové názvy: opletník, obtáčka, plazivý koukol, pupenec, slak, slatec, svlak, šlatec či votáčka.

 

Zlost je špatný bojovník

Oči vulgární mlýnská kola

v jiskření vlády muže,

co bleskem zkouší zdolat

květy rozvětvené růže

Slova prší mocné hřmění

napříč atmosférou moci

Svět na kolenou ale není

Jen ukrytý strachu pocit

Pokorní rytíři za zády 

a stále nejde lež prolomit

Nevzdá se snadno nadvlády,

kdo poztrácel vřelý lidský cit

Pravda a lež

Sourozenci odvěcí

Pouze moudrem je od sebe rozhrhneš

Teprve pak stojí  pravda nad věcí

1.11.11

Skončil ,,baby bum"
Neobyčejný šrum
se včera děl na netu
Jarní louku v rozkvětu
připomínal blog
,,Psáno na Salaši"
Klik, pak krok
a z počítadla
se jen práší ...
Když půlnoc padla
216 zobrazení
čítal stav celodenní


***

Děkuji, třeba jen za krátkou návštěvu a zdravím všechny, co se budou vracet. Lenka

Víc nechci!

Nechci víc muže,
c'est la vie ...
Dá vůni z růže,
trnem srdce děraví

Propadlem lásky zneuctěna
až kolem stříká krev
Uvnitř rozbolena
a pyšný seladon?

Jako korouhev
další trofej věší
Vždyť jen žena hřeší!
Nikdy ON!


***

Narážím na fakt, že obzvláště ženy s oblibou říkají: Ona ho svedla! Jakoby nevěděly, že na nevěru je vždy třeba DVOU!

Hlava v písku

Ten, co zdarma vše chce mít,
udělá cokoliv
Potláčí i lásky cit,
cizí srdce rozbolí
a pro skálopevný klid
cvrliká lži jak na páse

S jednou sdílí byt,
s druhou vášni oddá se
a jinde jezdí na rady
a s kamarády zavzpomíná
na osud - prý zlý má!

Po sté (spíše po páté)
stavím zrcadlo
Stále někdo nechápe
dobro - zlo
a jen sebe vidí!
Občas někde pomáhá ...

Kdo co seje, taky sklidí!

Možná schází odvaha
na správné vykročení

Minulost vždy stín,
občas ve vzpomínkách muka
Však co bude ještě není
Prozatím!

Nejen pštros do písku hlavu strká!
.

To je život!

Růžička rozvitá
či právě v poupěti
moc malou šanci má,
když mozek do gatí
chlapovi spadne

Jednu pak zalévá,
druhá mu vadne

Kasanova

Krvavé peří každé holubice,
když drásá se světem bytí
Bez ostrova pak trosečnice
a v srdci vlnobití pulsující bolesti

Do lži utíká zbaběle
a pravdu nepřelstí!

Vesele
plný něhy
protekl nejedným životem,
vymlel břehy

Jak kdyby byl kohoutem,
pyšný na harém slepičí,
zas sune jazyk do zobáku
A slasti plná lavina

Však do světa jednou vykřičí
puťka raněná:
Ty zrádný darebáku!


***

Muži jsou od nepaměti lovci a když si dnes můžou vše koupit, nějak jim lovecká vášeň zůstala zakódovaná v genech. Do historie novodobého lovu se významně zapsaly dva vzory:
Kasanova - svým šarmem dostane téměř každou ženu a pak ji nechá osudu a jde za jinou kořistí
Donchuán - muž, který se stará o více žen a zvládá to tak bravurně, že jedna o druhé ani neví
A ženy?
Pro ženy, co střídají partnery se zaužíval méně honosnější název, který zde uvádět nebudu ...

Seladon

Opět a znova
z pod víček bolest protéká

Marně hledá slova
pro lásku

A řeka z oblázků
proudí krajinou poznání

Seladon k srdci se vloudí
Potěší, omámí ...

Jen prolhaný had za jinou
jezdí ulehat!

A ženy?
Chvilku s ním, víc sami

Je prokletím
I otakárek pod hvězdami

S pštrosí hlavou
na písku červánků

Slzy polštářem plavou
Vtékají do spánku
.

Slovo muže

Sobotní ráno
s krůpějí sněhové slzy
nikým nehlídáno
nevlídně kráčí krajinou

Příliš brzy
mění se řeč muže
v štiplavý puch tlení

Naděje zahynou
se slovem

Jako duch
jako špína
obtěžkaná olovem,
spadlo z nejhlubšího koutu duše černé

Je jiná!
A srdce věrné
tě staví před zrcadlo
činů nekonaných

A vidí dále:
Do zločinů
a pomsty z nich

Pak ne krále,
co vítězně klečí
To mnich,
jenž bitvu i lest
prohrál v jediné smeči,
ostrou břitvu
bere na bolest


***

Každý by si měl stát za svým slovem ...

Kdo to přišel?

To je ta mrcha,
jíž zveme láska
Mnohý před ní prchá
Jiný do nekonečna laská
slovy, činy i okamžiky prchavými
zázrak lidskému rodu daný

Je královnou žití,
co vždy nečekaně
lapí tě v sladkost sítí
Však boty prošlapané mají ti,
kdož citem ochuzeni
sčítají oběti

Jsou žáby na prameni
vlastní slasti
a sebe věky věků drží v pasti!
.

Nesmíš!

Dal víc než kdo kdy dal
Přec v dani nic
V očích solný bál
A perutě sokolí padají k zemi
sraženy slůvky,
co zabolí zrovna,
když dobře v snění

Jaký vlastně má cíl?
O čem dříve snil?
Proč od jiné ženy
vášeň lásky chodí dát?
Není větší ponížení!
Slyšet nechce - miluji tě,
pak nezaslouží si milovat!

Tak dlouho,
dlouho střádal sítě,
dnes slouhou
bez vůle vlastní
má žena být?
Ach kolik, kolik vášní
i nejvřelejší cit
chtěla darovat!

Leč krutá slova kopou hrob
a v tom hrobě zas a znova
láska kolébá se do ticha
A na její špínu,
na něžná pleticha,
co chtěli by ho umazat,
vhoďme vinu nemluvňat
a srdce kamenné

Kdo si pak vzpomene?

***

Pro někoho je láska pouhý sex a totéž pak očekává od protějšku...

Kdo jsi?

Básník i kat!
Žalářník proklatý
I zloděj, co krad!

Proč zrovna ty,
kdož zázemí máš,
nahazuješ síť?

Jak něhy svatozář
srdcem sviť
Bolest ponech osudu
a nedmýchej ji stále!

Nevidí pobudu,
ale prince, přítele a krále
A co ty, co liješ v doušcích, lež?

Díváš se na kořist snadnou
Na výsluní vyzvednout ji chceš
či na dno propasti necháš padnout?

***

Mnohdy zadaný člověk hledá povyražení a nějak si neuvědomuje,
že pro jedinou chvilku klidně zníčí roky...

Nula

Je ubohá nicka z nemanic...
I jedna mnohem víc!

A dva?
Ona a ty
a s ní života trampoty!

Ve třech plná rodina
Cosi nové začíná
a končí číslem čtyři

Čas rozmařile roky hýří

Pojednou zrádných pět,
padesát celých let!
Pět a nula k tomu
Nicka, co rve z kořenů,
tepla domu

Osud plamen zažehnul
a čeká tě šedesát
s přehršlem volna

Vše chceš dát
a nicka stále svolná

Šťastných sedm čeká tě!

Pevně uchop opratě
a dřív než v osm se přetočí
devítce pohleď do očí

Za ní nulu uvidíš

Čas o závod běží, znáš a víš

Je nula

Však kdo je víc?
Bez nuly i ty
pouhé nic!

***

To už tak v životě chodí, že si muži kolem padesátky najdou milenku, ale odejít z teplého hnízdečka se jim přitom vůbec nechce a tak nevědomky trápí dvě ženy a ještě jsou na sebe pyšní. Zákonitá žena o mimomanželském vztahu neví nebo nechce vědět a ta druhá si zas připadá jako nula...

Trochu málo

Básník lásky rozkoší pouty
křeše plamen
v spáleništi těl
touhou,
co sílí
i rmoutí

Toť vše,
co
kdy
chtěl

Pýcho muže

Zalkni se hrdostí
Mlč v samotě
Dál se msti
lásce, co v nahotě
hojila minulost

Ukoj zlost
na srdci nevinném
v klamné jistotě,
že časem promine
věrná družka mužství

Hrou Cyrana
opět se zaskvi
v roli katana,
když v náručí milenky
zadupeš vzpomínky

Své pošlu do oblak
Blesk pak tmu zažehne
a v srdce kamenné
vstoupuje prázdnota
Černý bod života

Mlýny

Melou Boží mlýny
pomalu a jistě
Když ne tu, pak v jiném místě
semelou lži a špíny

Z lásky teče krev,
mísí se s potoky slzí
Berou míru na rakev
a myšlenky těkají v kruzích

Bolest v spáncích pulzuje,
nedovolí pocit usínání
Vylét z života pomeje,
ať štěstí je zas k mání!

Padala hvězda do prázdna
Bez přání, bez tužby
Zůstala po ní tma
K jiným šla do služby

On?
Nedělní vegáč v paneláku
Nohy na židli jak baron hnída
Studu ani coby máku,
když s jednou spí, s jinou snídá

Melou Boží mlýny
Melou pomalu a jistě
Když ne tu, v jiném místě
semelou lži a špíny