Kdo ho chytí?

Vstávám časně
Čas ne!
Žel ...
Neustále o krok vpředu
Jakoby neviděl ...
Pokrok v blahobyt
zpomalit nedovedu!

Dřív neznali jsme byt,
jen chaloupky s došky
Nebyly počítače
Chodilo se pěšky
i koňmo čas
pomalu byl vláčen
Na okno zaťukal mráz,
už zvolna drhlo se peří

A pak v létě před domem?

Dnes snad kotě leží!
A my hnaní atomem
stále v klusu,
Okamžik malý,
už jen máváme autobusu ...

Žijeme rychle, dobře víme
Zdalipak ještě důchod zachytíme?!

Uprostřed léta

Čas zavřenými víčky
vloží dnešek do kornoutu
minula

I noc tmavými sklíčky
svinula den
do malinkých luceren
svatojánek
a za okny konejšivý
vánek
pokosenou louku přikryl
vůní otavy

A babička neposedným broukům
příběh vypráví,
s rukou na vláskách
medových zlatíček

Po všetečných otázkách,
nazuté do snových botiček,
usínají ...

V čarukrásném prázdninovém kraji

Pro nekritické kritiky

Pohledem z venku
rozbíjím sklenku
na život kritikům

Na vznosný plot,
co dům sebepýchy obestírá
Na hříchy,
co uskuteční rádci sedmiteční
Na poezii poupat v růži

Taktovky boje
si bičem tuží
v libidu hnoje
úseček zlomených

V podzemním magmatu
mnohý talent zakopaný ...
Co jak byl zrovna tu
klíč od naddimenzní brány?

Abecedně

-->

Ámen

Bez cynizmu

čekám další děs

Elementární fakt

grimasa halí

Chápe

imaginárně jasnozřivý kněz,

labyrinty martyria neznalý,

nicotnost ozvěny?

Poezie quislingů

roztrhla řinkot slaměný

Šepot truchlivého ticha

ustává ve WC

Xantové ,,Y“

Zvon živočicha

***

Dílko vzniklo jako protest kritikům, co nazvali kýčem báseň ,,Já Člověk"

Zkusila jsem

A uviděla
v mírovém tichu
výstřely z děla,
co srazily pýchu
ze snové hory
přímo do propasti
citové zmoly

Teď klovají kosti
zobanem tupým
černí havrani

Nevědí že trpím,
když zobou do rány?


***


Tak jsem vyzkoušela ,,písmáka" a kritici si mě vychutnali ...

Půlečka

Dlůho držala sem půst,
tož půlečku bych si dala
Takovů malinků,
co by do mých úst
vklůzla skulinků

Aj, šak ta byla malá!
Rýchlo šupla ke dnu
Včilkaj nalej navrch ešče jednu!
Tož to mosí byt!

A už ňa možeš políbit
Ále tak leda
maličko,
zlehůčka
a na líčko!

Jaj, si ale nezbeda
Kuš, že sa aj nestydíš!
Šak sa neubráním
dyž dlaní hnedka
místo nalévání
hnědkáš plnů spíž

Raděj dolej, ať nechrůmu
Třeba po rumu pro oba
Tož tak jak sa dává, do štamprlí!
Co bych byla za roba
dybych byla upejpavá!

Tu tu lí ...

Zbytečná slova

Píši věty, slova mlčí
Posmutněle na květy zralých lučin
přišpendluji pavučinu
nedávného slunovratu

Slovo po slově
do stmívavého splínu
smetu březově
přes lavice minula

Vždyť v novoluní
i nepatrná létavice stihnula
být hvězdou na výsluní okamžiku
(Že by měla větší kliku?)

Ztracená ...

Měla jsem inspiraci
Je tatam ...
Kam se vlastně ztrácí?
Proč uzavírá krám
ještě dřív
než prodá cokoli!

Za metr piv
v širém okolí
vyhlašuji pátrání!

Ale co jak pak o ni
ztratím zájem
protože se stane cizí?

S myšlenkami
moc rádi si hrajem
Z nenadání samy mizí
v davu všech,
co plní hlavu
v mozkových záhybech

(A to mohly přinést slávu ...)

Oči kočičí

Hodila po mě
očka
kočka toulavá

V mém novém domě
ladně si pohrává
s ocáskem šedivým

Tak vnadně,
že hned spolu jdem tam,
kde dým
stoupá k oblakům

A není to klam,
že v tóninách deště
utonul starý dům

Nesvedu ještě
po římse v ledové strouze
skákat jak princátko

Co naplat,
jsem pouze
ztracené zrzavé koťátko

Odchod nevěrníka

 

Byla jsem skromná,

což ale zrovna

začíná být passé

Také občas ukřivděná

jako mnohá jiná žena

pod přísným lasem

manžílka

i okolí

Ať bylo jakkoli

vyžírka

dnes šel z domu

Navždycky k tomu!

A stav

na první pohled kritický

změnil se k nepoznání

Ani dobrý mrav víc nemůže

zatnout trny do kůže

Teď jsem vlastní paní!

Jen se ptám

Padl rekord
Ale kam?
Do neznáma

Dokonce
šla kolem fáma,
prý u Florence
v Praze měl by být
Což je omšelá fráze
na falešnou nit,
že v hlavním městě
všechno k mání
A zcela jistě
další upřednostňování!

Určitě padl jinam
Třeba u nejmenovaného obchodu
kamerou snímán
leží ve vchodu
a my míjíme ho netečně
středem dveří

Že by padl zbytečně?
Těžko věřit!