Motouz osudu

Osud je tvým pouze
I s vlastním tělem
Odvíjíš jej z motouze

A jen tys ředitelem!
.

Jistota

Slzy potokem
brouzdají po tváři
Od března přes září
prchá rok za rokem

A nic se nemění ...

Být sobě prorokem
rozhrnu zatmění
až konečně zřím,
co zítřek chystá

Byl pro mě vším
v osudu bezedném
Sluncem i rosou

Dnes jedno vím:

Jediná jistá jde v černém
a všem
zvoní kosou ...
.

Tak to chodí

Čekám na své děti

Den co den, stále dokola

A čas tak strašně letí!

Samota k mání

Už svlékl do hola

zaběhnuté rituály

Při čekání

Dřív ony čekávaly!

.

Konec dovolené!

Tak jsem si
kafe dala ...

Hned od řasy,
při cukrovém stýskání,
slza malá
tiše bloudí po skráni

Z moře kapky
jsem si zřejmě
domů zpátky
pašovala potutelně
v dutině lebeční
Přes celní dvě kontroly!
(A že byli výřeční!)

Upíjím kávu z marketu ...
Prudce srdce zabolí!

Jestli se nepletu,
píchl v něm kamínek vzpomínek
na Asuán!

Nad přehradní hrází
vypíná se chrám
Philae

Od neděle
kamínek v lomu schází,
pod nedokončeným obeliskem
královny Hatšepsut ...

A ty jdeš zase pískem
bez bot - zut,
lasturovou pláži

Ve vlnách můžeme si šnorchlovat,
když před očima na lov vyráží
z pod korálů podmořské skály
nebezpečný had
(Kdo moře znalý,
ví že je to muréna)

Opět vidím i scénu
jak z ruky zobají
rybky bez jména ...

Zas drink pijeme u bazénu,
když po kraji bezlesého pohoří
prostřel večer snění
Stmívá se tam dřív než tu
Na moři
se i modř stokrát změní ...

A čas se chýlí
k odletu

Lasturku vezu si zpět ...

Můj milý,
škoda žes nemohl dél posedět ...

Klid

Sýr
Hranolky
Apetit
Pohled na holky
Cesta domů
Autem
K tomu
Myšlenky na příští den
A šup do postele
Usínání
Spánek za mříží
Paprsek ranní
Oknem nahlíží
Nesměle
A je neděle

Věčný kolotoč
Proč
.

Egypt

Právě

Po půlnoci odlétám
na africký kontinent

Až budu tam
vzpomenu si na moment

Najdu tažné ptáky,
potajmu zavinu
jim jaro do peří,

vyženu je nad oblaky
ať domovinu
mi teplem posněží

Vždyť chladu už je navrch hlavy!

A buďte tu všichni zdraví ...


***

Nyní se chvilku odmlčím a to jen proto, abych nakoukla za hranice všedních dnů ...

Je víc!

Láska je víc než tělesný dotek

Pohled je do očí
I okamžik, co zběsile protek
I bolest samoty
Pak čas,
kdy jiný poroučí

Okamžik pomine ...

Jen my ne!

Přání k 70

Životní jdeš poutí

A cesta
mech i kamení

Občas se kroutí,
jindy štěstí tiskne znamení

Pojednou beze slov
v úžasu zůstáváš stát

U cesty třpytne se kov
a přetěžký nápis

SEDMDESÁT
.

Naše zlatíčka

Zas přijedou vnučky!
Asi netuší,
drobné, něžné ručky,
jaký dar hnedka
dají vráskám na duši
Vždyť žijeme jen pro ně!

I nerudného dědka
v mžiku mění
v houpacího koně
Na to bez prodlení
nohama nahoře
ocitne se celý dům

Vše prozkoumají v komoře,
zvednou mandle sousedům
a dřív než ozve se z kuchyně
oběd je na stole,
kočku zavřou do skříně,
psa učí jezdit na kole ...

Co ty všechno nesvedou!
Kdeco stihnou prošmejdit
*
,,A zase brzy přijeďte, za babi a za dědou!"

Do té doby božský klid ...

To je život!

Růžička rozvitá
či právě v poupěti
moc malou šanci má,
když mozek do gatí
chlapovi spadne

Jednu pak zalévá,
druhá mu vadne

Když bolí usínání

V čase spaní bdím

Už zase bolí usínání

Ano, vím!

Postel vyhřátá k mání

Přec nemohu spát

I měsíc se zamračil

(snad)

a vešel do tmy

A co včil?

Raď

babo ty!

Čerň okny nazhlíží

I monitor rozžatý

šedne

Bez potíží!

A má mysl?

Jako ve dne!

Nesmysl

za nesmyslem plodí!

Lodí do spánku vplout chci nevinně

a zatím čas

děsí mě!

Půlnoční

Jen plakat nezačni

na pokraji usínání

A tu přišlo spaní …

.

Horečka

Týden jsem utrápená
a prý bude hůř
Další týden konce nemá,
v žaludku nůž
a na rtech úsměv stále

Uvěřit se nechce
ač nepřišlo nic nenadále!

Po špičkách
lehce jakoby v snách
blíží se vysněný čas,
kdy volnost zbalím do batohu,
přidám pas
a pak?

Budeme jen tak
brouzdat po pláži
bez závaží povinností
Pár dní staneme se hosty
kontinentu historie

Mám horečku
cestovní

A moc dobře mi je ...

Březnová otázka

V bílé novou stránku

den co den březen začíná

Po zimním spánku

čas protahuje vteřiny

A že jich má!

Skoro nespočetno

I do zásoby!

Ano, vím

Někomu zcela jedno,

ba se i zlobí,

že noci stín

se zvolna krátí

Obzvláště spáči,

jimž plány hatí svítání

by do pláště snů zabraní

promrhali život vratký

Proč jaro jen zvolna letos navrací se zpátky?

Ach, ty ženy

Odpověď zas v mobilu není

Proč taky
odpovídat pobavení

A nátlaky?

Ženo, kuš!

Stále řešíš prkotiny

Zamysli se už!

Víš, co já mám dřiny?
To je jiná káva zcela

A netrap mě stále!

Co bys vlastně chtěla?

Když objevím se nenadále,
na rtech radost zářit musí,
ne otázka za otázkou!

Věčné ptaní muže dusí,
milá paní!

A s láskou?

S tou jdi do háje!
Pro sex žena dobrá je!

Jak podrží,
darujem trn utíkání

Ach, ti muži!

Věčné klání…

Nechtěné

Rozžali svíce na oltáři,
tisíce wattů do tmy září

Postava v bílém vražedný skalpel zvedá …

Ach, jak zsinalá, jak bledá
v dávnu zrozená matka netečně leží
K obraně nyní zvedne se ztěží
a vrah urvat tělo chce její
Semínko lásky v úrodu zaseté

A přece!
S nástrojem ruce se chvějí
Lidské srdce brání život dítěte!

Padl soumrak
Do tmy probuzena
V slzách leží troska – pouhá žena!

A já ptám se:
Co ten, jenž s vášní sel?
Jakože on zrůdný pohřeb neviděl!


***


Potratů naštěstí ubylo
I tak, jen při představě běhá mráz po zádech a pro ženu to musí být trauma do konce života

Ptám se tě

Ráno,
proč jsi zamračené?
A neříkej že ne!

Vždyť slunce máš na dosah,
i hvězdný prach
slétl ti do vlasů

Tak proč z očí padá sůl,
co roztaje v kapky kaluží?

Ptám se tě, ráno,
proč chladný dech
stále padá do růží
až na zádech mrazí
a proč rozestláno
máš peřiny bílé?

Kde ztratily se
letní chvíle?
.

Láska s překážkama

Kamarádce z dětství

Tulák vítr bez příčiny
odvál letadlo ve větvích,
z pokojů smrčiny
vymetl dětský smích
i nekonečné hry tajemné
jež vznikaly hravě

Nebyl den bez ní ani beze mne

Dávno zarostly tunely v trávě,
co všudybylá dvojice tvořila spolu

A dětství střevíce,
zázračná štafeta v života bolu,
předána další a další generaci ...

Neúprosný čas povinnostmi i prací
uzamkl cestu zpět

Ve vzpomínce zavoněl dětství květ
a ač nám už není dávno dvacet,
do ráje v myšlenkách se smíme vracet

A až z nás zůstane jen starý kmán,
zcela oddáme se vzpomínkám ...


***

Kdo občas nezabloudí do bezstarostných chvil?

Kdo za to může?

Mlčí něha prstů ...
Snad jaro vlčí
dusí píseň těla
či v předvelikonočním půstu
ústa zcela oněměla?

Dál doutná sopka touhy
nedbajíc, že erupce mžik pouhý
Jen zajíc chycený okem reality

Kde ukrývá tvorstva pán,
kde schovává si city,
když pomsty plán
v železném mlčení krutě ková?

Láska zmlácená do krve!
Ta něžná, sladká, snová ...
Ač nebylo to poprvé,
plameny srdcem dál hoří

Kolikrát již zadupána do bláta,
i manželským slibem k zemi se koří
ta tisíckrát proklatá,
tisíckrát do nebe vznesená,
jediná, co životu smysl dává!

I za bolest odměna,
když v souznění těl
poznáš, že pravá

Což osud chtěl,
by pro dávno ujednané ano
tělo doživotím potrestáno?

Kasanova

Krvavé peří každé holubice,
když drásá se světem bytí
Bez ostrova pak trosečnice
a v srdci vlnobití pulsující bolesti

Do lži utíká zbaběle
a pravdu nepřelstí!

Vesele
plný něhy
protekl nejedným životem,
vymlel břehy

Jak kdyby byl kohoutem,
pyšný na harém slepičí,
zas sune jazyk do zobáku
A slasti plná lavina

Však do světa jednou vykřičí
puťka raněná:
Ty zrádný darebáku!


***

Muži jsou od nepaměti lovci a když si dnes můžou vše koupit, nějak jim lovecká vášeň zůstala zakódovaná v genech. Do historie novodobého lovu se významně zapsaly dva vzory:
Kasanova - svým šarmem dostane téměř každou ženu a pak ji nechá osudu a jde za jinou kořistí
Donchuán - muž, který se stará o více žen a zvládá to tak bravurně, že jedna o druhé ani neví
A ženy?
Pro ženy, co střídají partnery se zaužíval méně honosnější název, který zde uvádět nebudu ...