Kdyby

Kdyby byl mým ...

A, už zase sním!

Bumerang mlčení

vrhl na oplátku

Copak něco změní

v dnešním duši zmatku?

Ale kdyby byl mým ...

Mlčí dál, a já vím!

Přitom jen do oblak tě nést,

víc jsem nechtěla,

na mou čest!

Kdopak rozžhavil lásku do běla?!

Však, kdyby byl mým ...

Cože? Že nic nezměnim?

Tak proč tály ledy

strachu letitého?

Kdy naposledy?

Ptej se srdce svého!

Jednou budeš mým!

Až pouhý dým

zbude z mého těla

a pohladit nebude koho,

v ten moment duše má celá

vstoupí do srdce

Do jednoho!

***

Do té doby půjdou odlišnými cestami - jeho cesta skončila . . .

Šťastné a veselé ...

*

Když

 chladné krajky

 zdobí vlasy,

čas Vánoc asi

krajem letí

A až přes úsměv dětí

zabalí se do dárků

a v šeru první polárku

zavěsí do nebeského stromu,

v srdci všichni najdeme si cestu domů

...

...

...

Vše přebolí

Fouká podzim do soli slzí
Nevím za jak dlouho ...

Snad možná brzy
ochladí se smutek,
co ostrý písek
neustále prohazuje
myšlenkami

Žár z okuje
vprostřed rány osudu
nesvedu slovy zalepit
Vždycky byl tu!
I pro mě

Tati, žil jsi skromně
a teď ze všech koutů
křičí prázdný byt
Přitom je nás plno!

Sahám na dno 
srdce v stýskání
Do rozhraní života a smrti

Život bývá i krutý ...


***


Je to už rok. Čas opět přidal do tempa a zároveň obrousil bolest na něžné vzpomínkové pohlazení ...

Ledoví muži

 

Zlaté slunce asi

s deštěm vlasy

pročíslo si

V potoce

Po roce

v celé kráse

prostírá se

po krajině

jaro

Trochu líně

chladu se vzdalo

O to vznešeněji

kolem znějí

ptačí hlásky

v trylkách lásky

Už přiletěla

i kukačka rozechvělá

Marná sláva,

roky zase přikukává ...
Potvora!

A zimě padla závora

I ledy
S ledovými muži,

co naposledy
přišly si užít …

A jedeme dál

Máme omezenou kapacitu ...

Jak pohybu tak i citů
Na chybu  se většinou
nepřichází

Život je mašinou

Nejprve bez nesnází
řítíme se vpřed
spojeni s okolím

Na pohled rozzářeně

Pak život zabolí a co má být?!
Bolest v ceně
Jednou hůř, jindy líp ...

Holt máme omezenou kapacitu
a na konci
vcházíme do úbytu

Všici!

Hlupáci, moudří,
lakomci, politici
i ti, co nestojí o práci ...

Trkání

Dvě malá kůzlata
spolu si skotačí
Jedno ze zlata,
druhé bílé
a koza jinačí!

Ta z dlouhé chvíle
přemýšlí od rána
proč děti její
uši maj z berana
a proč všecí se smějí
a berou foťáky

No a já taky
zaměřím nezbedence,
co dětsky se trkají trky, trk
A že nejsou po kozence?
Je nám všem zcela fuk

Dva

On a Ona
Spolu a zase
Seplá spona
v mezičase
odporu

Polibkem rozevřeli
svou třináctou komoru
Pocit vřelý pájí těla
do jediné bytosti

Sopka jícen rozevřela
Láva plná sladkosti
proudí dvojím vesmírem
dokud něhy sten
neuzavře vodopád

A jdem spát ...

Zatoulaný kytarista

Jednou provždy
mizí hvězdy
nad kamenem
v zemí odhaleném

Stráží klid
tajemného místa,
kde chtěl se zastavit
toulavý kytarista

Zabrnká melodii
tupému kamenu
Neožiji!
Jen v ozvěně vzpomenu
na žití běh

Na první pláč,
na dětský spěch
Na dospívání,
kdy, co jsme zač
nemáme zdání

Na lásky zalité slzami
Na otázky,
když bez mámy
cesty se mění
Doznívá tónů pár
do zapomnění

Dobrnkal

Sněžení

Peříčka poznání

z oblohy

vločkami ledovými

snáší se pod nohy

paní zimy

v období ticha

Kapna bělostných krystalů

tesklivě dýchá

pohádku o jaru

O kapce naděje,

kdy teplý dech roztaje mráz

do plodů v poupěti,

do vůně v rozpětí

nezlomných životů v nás

Bez ...

Bez peněz
je každý dnes
červík nepatrný

Bez lásky

v duši otázky,
co řádně bolet umí

Bez přátel

stromový datel

jsi, co SOS vyťukává

Bez šatů

jen kůži nahatů

máš a žádná sláva

Bez očí

tmu si ochočíš,

do slunce pohlédneš

Bez srdce

možná máš ruce,

však zbytek pouhá lež

A zase sněží

Přistála do dlaní
krajková víla
Z blízkého setkání
slzička zbyla

Na okamžik nepatrný
než úplně zmizela!

Chladivé trny
s křídly anděla
už i do očí naráží
Víc a více!

Bílé je zápraží
Navlékám rukavice

Kus práce zas
pod nohy padá
Z vílích krás
bolí i záda

Úklid noci

Stmívá se

Tma ustlala si

na řase

Těžknou víčka …

Pro páníčka,

taky asi seknu vším 

a půjdu spát

Nezruším ani dnes

pevný řád

I les venku

si dal noci sklenku

Usínání

do tmy šepotá,

když slepota noci

do dlaně vzala sen

Každý v něm

bez rozdílu, bez emocí,

bez příčiny uvězněn

a má se k dílu!

Je třeba v krátkém čase

vzpomínky protřídit

Vymést smetí a čistou nit

vstřebat do paměti,

kde je stále místo

A když pak

ve včerejšku čisto

a bylo nám přáno,

řinkot budíku,

pták či světlo denní,

bere za kliku

probuzení

Dobré ráno ...

Chtěl?

 

Slza noci do rámu

mrazivým dechem spoutaná

po ránu možná má 
sílu devětsilu

mezi ostny rozkoše

Zase se chceš pokoušet?!

A to se mi líbí

víc než všechny sliby

vetkané do pavučiny,

pak bez příčiny dané k ledu

Do čaje dám lžičku medu

čekaje na příští věci

Žádní šneci v ulitě,

pouze hra na chytím tě

A kra zvolna taje

vprostřed ráje

horkých těl

Už vím, že chtěl ...

Být či ne?

Sebe se ptám,

zda se chci vrátit tam

do dětských bezstarostných let

Mít tu možnost hned,

řeknu ne

Všeho dosti

Nechci mít už ruce poutané

neznalostí,

naivitou či ideály …

Na dospělé

jsme si tenkrát vážně hrály

I kat byl hrdina nemalý

A poklady padaly

do klína 

dětského obzoru

Po vzoru dobra

a pravdivých slov

stavěl se budoucna krov

Ani bobří hráz

spletená z kvítí

nezvládne snáz kalu rej ...

Raději mladým dej

možnost lépe žíti

Úplněk

Čas plyne
Jen okamžik tu byl
Chvilku nepatrnou

Jen, co pyl
předá čmelák jetelině
Jen, co strunou 
tón libý zazní

A nebylo chyby
Ač nyní zdá se 
pokoj prázdný,
jsem plná tebe
 
V stříbrné kráse 
pustá luna zebe
Za oknem toulá se po kraji
Brzko zajde na úbytě
 
Však ústa stále více šeptají:
Lásko, miluji tě!

Malé díky

Jsem vděčná múze
i za to málo,
co smím sklízet
 

Nejsem mluvka,
ale kdykoliv se něco porouchalo
stačilo slůvka 

vkládat na papír

Hned nastal vír 

emocí
I za nocí

beze spánku
jde slovní slánku uchopit
 

Kdo má cit, má dar,
co mnohý svár
do ztracena zacelí
(Ač není z oceli)

Předvánoční

 V konečné podzimu
vyjíždím ze stínu
spavého nádraží

Bez vlaku

Nikde nikdo není
Jen osamění ve fraku
klopýtá s čaganem
přes koleje času

Nad ránem měsíc žasl
omámený třpytem mrazivých květů,
co vločky za rozletu
rozsely po kraji mrtvého listí

Zatímco adventní plamínky čechrají
vzpomínky na setkání příští ...

Pro pána

  Když páni nahoře

myslí prej vše dobře,

tak přitahují opratě,

lidi postaví do latě

a odmítají každý sten,

  zrovna lidským možnostem

zvoní hrana

Jsem tu, zítra nebudu!

Slova obehraná

na desce osudu ...

Kořeny v zemi,

hlavy v oblacích

a život samozřejmý,

kde pláč, smích

i povinnosti

Taky průboj, ostych

a přehršel bezmoci

Pro majetné prachem

novodobí jsou otroci

s existenčním strachem

Do chvíle než vítr naděje

  zrnka prachu v duny

ve vichřici navěje

A bezcenná zrníčka umí,

mocným navzdory,

pronikat do slabin,

zadřít klidně i motory 

Stačí překročit vlastní stín!

***

http://www.novinky.cz/ekonomika/316720-cesko-patri-mezi-evropske-zeme-nejvice-ohrozene-otroctvim.html

Letecky

Probudila jsem se  vprosdřed noci
Blankytně modrá víla
do své moci
uzamyká mysl mou

Hned spolu
vznášíme se oblohou,
než karambolu
o tenký vlásek uhýbám!

Krotím vztek, oko pláče
a ze všech stran
pára srší od tryskáče,
co minul těsně aerobus

Je jasné, na můj vkus
pod hvězdami nabito!
A rozjizvené jelito bělavé rány
vplouvá tiše do atmosféry

Co jak od letadel šrámy
se jednou zcela nezacelí?




***




Přišel mi emeil, který zhmotnil obavu danou již dříve do předcházejících slov. 
A znovu nastolil otázku: Jaktože dříve ostružiny plodily a neusychali ještě před sklizní tak jak se děje  poslední roky? I padlí angreštové zjišťuji až poslední dobou a to mám původní, dříve zcela zdravou odrůdu anreštu! A také proč i ovocné stromy usychají bez ohledu na jejich stáří?
Vůbec nezávidím příštím generacím ... 
CHemtrails

http://www.cestyksobe.cz/odkud-fouka-chemtrails-cesky-dabing-titulky-an2279/

Naše zlatíčka

Přijedou vnučky!
Asi netuší,
drobné, něžné ručky,
jaký dar hnedka
dají vráskám na duši

Žijeme jenom pro ně!

I nerudného dědka
v mžiku mění
v houpacího koně
Na to bez prodlení
nohama nahoře
ocitne se celý dům

Vše prozkoumají v komoře,
zvednou mandle sousedům
a dřív než ozve se z kuchyně
oběd je na stole,
kočku zavřou do skříně,
psa učí jezdit na kole ...

Co ty všechno nesvedou!
Kdeco stihnou prošmejdit
*
,,A zase brzy přijeďte, za babi a za dědou!"
(Do té doby božský klid ...)