Neděle bez lásky

V řadě jak vojáci
neděle za nedělí
tichem se potácí
Vojáci osamělí ...

Bubnují otázky
Dotazy bez odpovědi
a neděle bez lásky
ztrnule tone v šedi

Kazajka ticha
svírá a mučí
Špatně se dýchá
I telefon mlčí!

Mlčením jehňátek
jímž hrdlo krájí nůž
Co je to za svátek,
když jiným rtům stírá růž?


***

Není lehké zůstat sám, naštěstí vše jednou přebolí. I samota ...

Poezie

Můžeš si být jist,
v světě málo míst
kam v tichosti smíš uniknout

Přetěžké je najít kout,
kde se duše pohostí,
smutek zcela smyje

Ten koutek, nese název
poezie ...

Spirála v kruhu

Rána
Jiskra
Kapka potu
potají sedá na lopatu,
co zvedají ruce kopáče

A hlína zapláče
V žluti jílu
proťali tepnu zemi
Malý pramen v zapomnění

Krev života
vyvěrá právě z nitra
A v trávě,
v lesa stínu,
uložili hlínu

Kryla poklad věků

Kapka potu
zpět navrací se
ku člověku ...


***


Je zajímavé pozorovat dělníka při ručním kopání studně - hezky v kruhu po spirále až k pramenu ...

Obleva

Na slunečních stráních
života zrod obnažen

Letošní i loňský sníh
po doušcích saje zem

Z cest nyní blátivý brod
bez možnosti překročení

Již teplem předjaří dýchá
a z plna plic plení
poslední hromady sněhu

Zimní pýcha v jasu poledním
zurčivě vtéká z břehu
do potoka naděje

Jen na malou chvilku
den prohřeje zimy chlad

a v ptačím trylku
toužím jaro vyzpívat ...

Předjaří

Zpěv ptačí i pes
dnes ozval se do ticha

To značí,
že zima chladná pleticha
musí složit do batohu minula
a na oblohu
vpustit slunce zubaté

I louce
stýská se po zeleném kabátě!

Nastal čas
by svinula mráz
do nitek jinovatky
a dala volnost probuzení,
co plavbu Titaniku zimy
v okamžiku mění
na oceán teplého vánku
A my?

Jeminánku ...!
.

Probuzení

Odešla noc

Den v mrazu vzrůstá

O pomoc
žadoní sladká ústa

Odešel sen
v ranním probuzení

Uloupen
realitou denní

Vzhůru je samota,
průvodce neměnný
V osrdí kolotá

Tak muži bez ženy,
když slunce dokořán
otvírá nebe

I měsíc sám

A osamění zebe ...
.

Ustala vánice

Ustala vánice
Sýkorky s větrem,
bez slunce, měsíce,
sníh shazují z větve
Z halůzky napučené,
co jaro uvnitř tají

A neříkej, že ne

I skřivani
cestu k jaru znají
Jako my
pod kotlem topit víme,
když sníh metem z cest,
aby v nejkrutější zimě
jaro srdcem mohlo kvést

Plískanice

Chlad až praští kosti
Já byla se venku podívat
Ouha!
Dřeva vůbec není dosti!

Už pila krouhá
polénko za polenem
Letos zima jako řemen!
Ouvej! Achich!
Ne, nebyl to prst,
jen pila držet chtěla půst
a proud se kdesi zapích

Už zas šlape jak švýcarky
Přibývá dřevo do kárky
i do hranice
Jen ať si dojde, plískanice!

Trnkové dám do kalíšku
a jen tak
ve dvou stulíme se do pelíšku
A pak?


***


Takový je život na dědině ...

Dívám se ven

Sedím a přemýšlím

Trochu bojím se

Trochu sním

Po římse

kapka za kapkou stéká

Co dál bude se dít?

Z kapek zmohutní řeka

Na to sluneční svit
prozáří břehy vymleté

A do polštáře něhy
jaro prokvete ...
.

Na rozloučenou

Hoď kamenem,
kdos bez viny!
V životě bezedném
nadějí sutiny
drásají do krve

Sníme o ráji, když poprvé
usednem na oblak lásky
Nevěry drak
do srdce vtiskne vrásky,
do duše samotu

V dětském štěbotu
čerpáme sílu pro pouť bez hranic
až pouhé nic
šedne v dlani

Tu motýl štěstí znenadání
zavoní blankytem ...
Za ním vztyčený prst!

Kolik jen, kolik hrůz
spáchat musel - musela,
že převzácný cit,
perleť anděla,
jiným v žaludku leží?

Bez lásky být?
To raději nežít!


***

Ne každá láska má na růžích ustláno ...

Seladon

Opět a znova
z pod víček bolest protéká

Marně hledá slova
pro lásku

A řeka z oblázků
proudí krajinou poznání

Seladon k srdci se vloudí
Potěší, omámí ...

Jen prolhaný had za jinou
jezdí ulehat!

A ženy?
Chvilku s ním, víc sami

Je prokletím
I otakárek pod hvězdami

S pštrosí hlavou
na písku červánků

Slzy polštářem plavou
Vtékají do spánku
.

Jen fotka

Dívám se na foto

a přemýšlím

Snad proto,

že slunce stín

mlha halí

Chodník prošlapaný ...

Nevím, zdali

osud provždy daný

již minulost pozřela

Dívám se a přemýšlím ...

Za okny peří anděla

Na dlani plátky kopretin


***

Občas prohlížíme dávno odložené fotky ...

Sněhová vločka

Kolik váží sněhová vločka?
Stačí nastavit tvář,
okamžik počkat
a na oltář líce
v bílém padne trosečnice,
zatímco kamarádky
tiše padnou do peřiny

A není cesta zpátky!
Každý osud jiný!

Na tváři chladí slza
Není tvá!
V opar se mění
a stejně jako múza
bez přičinění
odlétá ...
Odlétá!

Cenné

Valentýnská

Na svatého Valentýna
mnohem víc jak léta jiná
polibek rtům touží dát

Dlouho loužím se vyhýbala,
pojednou jak holka malá
v tůni křišťálu očí tvých
zabřednutá po kotníky!

Duší zvoní smích
Nahlas zbabělé díky
A srdce tiše do tmy křičí,
když bosa kráčí po jehličí

Z rána slzy tajně otírá
Navždy sama ...
I on sám?

V tom telefon touhu rozbušil
Netuší, kde start a kde cíl

I já jedno jistě vím:
Láska nikdy není dým!

Jako vždy

Dveřmi vchází den

Sobota jak každá jiná


Obloha len

I šedá špína

Co déšť přiváží


Kohoutí zpěv

Vzdálené vytí


A samoty závaží!

Jak ho jen stíti?

Pohled k obloze

Dívám se ke hvězdám,
mlha stíní nebe
Představa, že on kdesi sám,
v mrazu divně zebe

Každý člověk jiný:
Někdo bláto háže,
jiný kopretiny
A myšlenky číst nedokážem!


Dívám se ke hvězdám,
nekonečno rozpaluje toužení
Naději do sněhu prostírám
Jakpak se žije bez ženy?

Pro život práce nutná
Však nechat ji přerůst přes hlavu
a ostatní být putna,
jen v zaměstnání vidět zábavu?


Dívám se ke hvězdám
a nejde uvěřit!
Lásku jak v moři prám
tolik lidí nechá živořit,

když dlaně plné něžností
raději sklenici hladí
a za noci jen ticho pohostí ...
Pánové, to ženám vadí!

Na dno

Zrychlila samota krok
Pevně tiskne prázdnou dlaň
Deset či pouhý rok
potrvá přeplout smutku oceán?
Bolest zvedá vlny
Kalich hořkosti plný

Zeleň louky, modré nebe
najdeš snadno
Stačí sáhnout na dno

Na dno sebe!
.

***

Záleží vždy jen na nás, zda pocit samoty změníme či ne

Esemeskové přání

V dnešní ráno chtěla bych mnohem více než v SMS psáno
Do kytice místo květů váži slůvek pár
Každou větu pečetí polibků žár
i sen o společném objetí,
miláčku, můj milý

Cítíš?
Mé rty právě na tvé mužné tělo zabloudily
a hravě dotýkají se až tam,
kde smím jen,
když jsi se mnou sám

Přání i políbení k jmeninám posílá
ta, co s tebou zrovna není
A jak se praví,
ještě hodně štěstí, zdraví
a vše nej ...
A brzo nevstávej!


***


Posláno přesně před rokem a snad potěší i letos

Romantická

Vyprchala romantika,
skutečnost dívá se do očí!

Co jak včil vezme klíč,
z druhé strany zámku otočí

a bude pryč?

Anebo zapálí ještě jednu svíci
a zcela jinak
probudí touhu spící?

A pak?

Věční romantici ...

.

Mlčení

Respektuji ticho vzdálených úst

Dýchlo půst větám zbytečným

Vím, že ač není v blízkosti,

se mnou kráčí

V myšlenkách touhu hostí

Vždyť i on z života trhá si stopy

po bodláčí

Kdo nezná, nepochopí!

Úlet

Celý člověk bolí

Bolest prostupuje do soukolí

hříšných myšlenek

Co jak není lék

a zbytečné je žít?

Pak toužím jediné:

Života nit,

co stejně pomine,

přetnout právě teď!

A zbude otázka,

co nezná odpověď

Ani notářská

vepsaná není

do poslední vůle

Čas dá rozřešení

až tam ...

Co jak život je pouhý úlet

a klam?

***

Taky jste někdy byli na dně? A z takového dna je právě toto dílko ...

Cosi

Je zcela zřejmé,

že je cosi mezi nebem a zemí!

Myšlenky černé raději nemít

Jen spát a spát…

A přesto za noci

budím se nesčekrát

s umrlci

činů nekonaných

Nejsem mnich,

co pod kápí

včerejší den schová!

Čas od času utápím

v slzách nevyřčená slova

A jako dítko tříleté

ptám se, proč myšlenek repete

do života vstupuje?

Cosi mezi nebem a zemí je!

.

Esemeskové stýskání

Stýská se mi s úsměvem na tváři
Jsi mé zázemí, co bouři prozáří
bleskem naděje,
smutek zavěje do stříbrného třpytu

Bílé vločky za úsvitu ulehají do peřin
rozprostřené krajiny
Krátí se noci stín
a čas vteřiny ve stejném tempu
vpřed pohání

Jen pro tě jsem tu
Pro naše shledání

A venku mrzne

Ač ruka tvá

necudná zdá se být,

když tajemná zákoutí hledá,

slastně zná pohladit

A běda, jak chci říci ne!

Hned tělo nezbedné

protne vášeň dravá

A ústa tvoje

něžná, hravá,

do nepokoje

tisknou se mi

žárem léta

Závějemi

touha mrazí

až do jasu hvězd

A slova schází,

když mléčnou dráhou

tebou nechávám se nést…

.

Není

Už nám není dvacet
a právě se mi chce zvracet
minulost,
na kost
ohryzat beznaděj
a příští děj
svěřit jistotě

Jenže, kdo ji má?

Jako kotě
v pohlazení
nevnímá!
Pouze z omámení
předeme pavučinu touze,
co láskou zveme

Křehká křídla ptačí!

Že ne?
Vzpomenout stačí:
Ve stínu
krademe slunci žár,
pak na stožár
vysokému napětí,
co těká hlavou,
klademe vášeň dravou
i oběti
polibků spojujících nekonečno

Skoro mlčky,
jenom sečno,
náhle řekne: Jsi nepotřebná věc ...

Pitomec!
Raději nikdy více
ten sebeláskou zalátaný pytel,
co říkat chtěl:
Jsem přítel!
.

I den mrazí

Vstal a jel

Tělo zase jen chlad vnímá

Všude zima!

Bohužel …

A jaro ukryté v závějích

jiskření

I smích

bez saní

zmizel bůhvíkam!

Tiše odmykám

dveře meluzíně

Obchází tence, líně

okolím

Ve třpytu jinovatky zabolí

čas svlečený do nenávratna,

protože netuší,

že souznění jsou vratná

Stačí chtít odhrnout mraky

a dávné sny jinému vyplnit!

A sobě taky…

.

Vskutku?

Kde trest?
Kde vina?

Lavina otázek
Mlčení odpovědí

Všichni vědí
a ticho skutků
šeptá do dna

Vskutku
nejsem hodna?


***


Ne na všechno jde najít odpověď ...