Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

sobota 24. prosince 2016

Je mi ctí












Jsem rytířem sám sobě
Už co malé robě
bojoval jsem s draky,
věřil na zázraky
i pohádkám

Než dostihl mě klam neurvalců
- mladých starců s pocitem všemoci
I s jejich pomocí
vstal jsem z popela
Bez strážného anděla či ruky vstřícné

Stačilo říct, víc ne - jen krví stvrzený slib
Hned na to prototyp nového já začal se rvát
Vždy tak akorát - na remízu!
Proti hmyzu repelent,
na blbost však patent v koutku čeká na zrození

Komu není z hůry dáno,
tomu nakydáno od kolíbky
A kdo boj s vtípky nevzdává,
tomu se sláva jednou chytne za štěstí
Pak uslyší: ,,Poznat vás, mi je ctí ..."

pátek 23. prosince 2016

Vánoce přicházejí

 
Nastal čas rozdávání drahých dárků
i otevřených srdcí
Nelejme jen zlato do pohárků,
raději z pod kapucí úsměvem prohřejme srdíčka!

Někde jen ve váze smrková bude větvička, jinde strom přes dvě patra,
pod ním dárků, že ani Kleopatra by nepohrdla,
také jídla, pití, pro vytříbená hrdla, a přece!
Co jak láska ve staré dece zimou se v koutě krčí?

Mnohde už do papučí mráz nás obul,
pinčl, pitbul saje vůni z ryb
a všichni bez pochyb si přejeme šťastné a veselé Vánoce
I já po roce přicházím s přáním:
 
Nechť saním severák do plachet fouká,
v létě pak ať každý pták, motýl i louka
topí se ve vůni květů
a pro každého kéž hrst štěstí vždy je tu
 
Ale ze všeho nejvíce
přeji všem zdraví, co přes líce
vklouzne lehce do těla,
k tomu všemu strážného anděla ...
 
 
 

Šťastné a veselé ...

 

čtvrtek 22. prosince 2016

Po špičkách vloček

 
 
Po špičkách vloček
vyšlo pět koček
v řadě za sebou
 
A že hodně je zebou
péřové polštářky,
daleko zní nářky 
srdcervoucí
 
Dokonce i pavouci
támhle v rohu
zanechali píli
a osmou nohu
k uchu přiložili
 
To již psi z vesnice
roztáhly sanice
na sborový zpěv,
což vyvolalo hněv
jinak klidných beranů,
kteří nechodí daleko pro ránu
 
Právě ten, co má křivé rohy
spatřil bačovy nohy
tak nějak zezadu
a hned spravil si náladu 
perfektním trkem
- bača objal se s bukem,
co pevně před ním stál
 
Zachvěl se buk 
jak při zimnici sval
a než kdo okem mrk
shora rázem na zem 
sypou se zaschlé bukvice
přímo tam, co pětice
koček rozjívených
mňaučí na první sníh 
 
Silou letícího broku
tak nějak z boku
trefily kočičí kožichy
Nyní už jen kraj tichý
sleduje baču
jak doma  ztěžka si hačl ...

neděle 18. prosince 2016

V kadeři červánků



Bez světla, beze tmy,
vzkvetla mi
orchidej
- voňavá epopej krásy!

Jakpak asi
bílá září
na tváři neurčita,
když v tunelu svítá
naděje,
co mnohde je
propast
bezedná?

Přesto každý hlas
rozezná
Jakkoli
- klidně i v průletu!

Krůpěj se solí
do květu
ve stesku snesla se
Hned na to bělásek
mlžného pápěří
v kadeři červánků
do vánku
vetkal pousmání

Voňavé vlání
vyroste klidně i z temnoty
Jste co jste!
Vaše je štěstí i trampoty ...

pátek 16. prosince 2016

Despota


 
Najezený vlastními slovy dosyta
z vnitra ženy loví poslední vzdor,
co horkotěžko klopýtá pod bičem samovládce:
,,Tohle že dětem má být vzor?!
 
Ale jděte! Takže krátce,
když mluvím, nikdo neskočí mi do řeči!
Dobře vím, že řeč jehněčí
je bekot do tmy pouze
 
Ono by se chtělo vzpouzet?
Kolikrát mám opakovat,
že máš zkrat, co léčit třeba!
Můj jíš chleba, mysli na to!
 
A co to bláto mezi dveřmi?
Úklid má být samozřejmý
I pouhá nit na šatech bere dech
každému, co ženu má jinačí
 
Jsi k pláči, jenže škoda každé slzy!
Tvé chování mě mrzí, přesto
milosrdné gesto udělám opět a zas
Tak napříště nic nepokaz!"

 
+++

čtvrtek 15. prosince 2016

Sněhový rej

 
 
 
Krájí tmu na okraji dne
v háji, kde bezedné mraky
před mnohačetnými zraky
šprýmy na obloze
 dlouze předvádí
 
Prý jimi
 nebeští nomádi dští
mlžný závoj
 coby předvoj mračení
 
Ačkoliv nic není jako v létě,
i tak slastně vítr
 v první piruetě
chytl sněhovou vločku do náruče
 
Meluzína v ten moment zlostně do komína
začla skučet tklivým hlasem
Vítr nese až sem bílý šat,
co komtese stihl v reji rozfoukat ...

středa 14. prosince 2016

Předvánoční úklid



Zvolna kráčím myšlenkami
Vše bylo, vše bude ...
Nad hlavou tlející trámy,
ze stěny minuty chudé
šlapou noci do rytmu
Vše bez bubeníka

Tu světlo protne tmu
- za okny lampa bliká
bez řádu pevnosti

Třeba ve zlosti vysílá signály
šeptavou ulicí,
kde mráz prozkoumal kanály
a sníh čisťounkou čepici
během okamžiku
,,spích" celé krajině

A hle, už do budíku
úplně jiné
světlo naráží

Je tak akorát čas vstát,
zamést zápraží,
uklidit byt
a ke všemu tomu
oprášit
zapomenutou cestu domů ...

úterý 6. prosince 2016

Hůř i líp


Vítr skučí nad lesem,
potok zurčí pod okny,
jen já jsem z dnešní tmy
tak nějak zamlklá

Zabělená skla s útržky krystalického ledu
brání ve výhledu do krajiny
Slunce v mlze čeká
rozžhaveně na lidské splíny

Jen co řeka plná práv si do plamene
prskne slinu čerstvých zpráv,
hned paprsky z tajemné blůzky
obloha pustí na zvědy

Zvrhlý dým s jehnědy hříchu
z komínů černých duší
svět dole srší do mlhy jiskřivé
Na mě se nedívej, jsem čistota sama!

Řekne každý druhý pán či dáma
Pokárán zábleskem svědomí
se hanbou na mžik prolomí do pokleku
Na obleku lokty či kolena ani nemá vytlačené

Už vítr mlhu žene z dohledu
Vyšlo slunce zimního smutku nad náš dům
Jediného sumce přes škraloup zamrzlých skutků
nevidět pod ledem

Noc a den jako řád
střídá se všude
Jednou hůř, jindy líp
je a napořád bude ...

neděle 4. prosince 2016

Prapodivná neděle


Od půlnoci
divné věci
dějí se dnes

Hned s první vteřinou
po mě štěkl pes
s prapodivnou čupřinou
mezi ušima a s holou zadnicí

Nejspíše jen zima
klepe mu zimnici,
pomyslel jsem stroze

A tu přelilo se teplo
od boty k noze
Víte, že peklo dost dlouho zapáchá?

Doma jsem k posteli
i po sprše dostal zaracha
Nejspíše celou neděli
budu mít vyšitou mrazem

Pod dekou jsem spal
a tvrdá zem jak parní vál
valchovala tělo od hlavy k patě

Jen se rozednělo,
popadl jsem gatě
a šup s nimi k popelnici!

Ač tenounký tam byl led,
přesto nájemníci hned v okně 
kulturní vložku měli

Co mně po pádu všude trčí
totiž není jmelí,
nýbrž jehličky umělého smrčí

Včil drž,
káže doma vlastní paní
zcela znavená
od nekonečného jehlobraní

Mužná ramena
poklesly na úroveň plic
Venku zima, zevnitř hic
jak v sopečném jícnu

Tu klepe kdosi
na dveře
Otvírám bosý a fakt se picnu!

Klára, máma neteře,
sama zve se na odpolední kávu!
Coby dárek nese 
něco zabalené v hávu

Prapodivná čupřina, zadek holý!
Žena má se dojímá,
já po sukové holi
sahám hbitě

Pes po bytě proletěl jak střela
až všude atmosféra
Sahary po písečné bouři

Už se z Kláry
strachem kouří od huby
Než řekl bys švec,
byt zcela naruby

Spadla klec!
Z ní papoušek
sahá pro doušek čerstvého vzduchu

Mně zas po facce obličej zpuchl
Jak říkám, od půlnoci
divné věci se zde děly
Ještěže je po neděli!

sobota 3. prosince 2016

V létě i v zimě

 
 
Jsem bloud,
když plout chci vesmírem,
po letu zběsilém
přistát na Zemi
mezi vinohrad,
kde je mi tak akorát?

Musím být bloud,
když den co den
vymetám kout
nekonečných pavučin bez pavouka,
co s večerem lepkavý splín
pevně souká!

Víc nebudu bloud!
Vždyť začínám kout
zlaté pruty do tvarů květin
V nich osud krutý vše zlé z potom i před tím,
též budoucí naděje
voňavou krásou do hloubky zahřeje 

pátek 2. prosince 2016

Časová oprátka

 
 















Sám mezi tichem
a zapnutou televizí
nad včerejším hříchem
a zítřejší vizí
se pokouší rvát 
v časové oprátce
 
Hvězdný spad
jen krátce oči prozáří
Do hloubky temna
snad hvězdáři zjemna
smějí nahlížet 
- nekonečno nezhlédnou!
 
K čemu hvězdolet,
když najednou nebe dohořívá?
Mezi tichem a zapnutou televizí
slzí příval plane a mizí
Stále dokola svět se točí
Každého jednou zavolá vesmírný kočí ...

středa 30. listopadu 2016

Život je sen
















Vstávám z peřin péřových,
zatímco sníh z okna dých
nezměrný chlad

Končí listopad
Holé stromy,
kde mi ještě včera
sojčí pera
varovaly dlaně,
dnes odhodlaně
hájí vzpřímenost

V potoce ledový most
konejší pstruhy,
kterým kapky duhy
vryly se do těla
Na louce peří anděla
na bílo zbarvilo trávu spící

Nad hlavou,
na sítnici báně nebes,
rudé žilky si dnes plavou
v modři nekonečna,
kde vteřina věčná
stojí mezi životem a smrtí

Život je sen
do posledního nadechnutí ...

pondělí 28. listopadu 2016

Branka dokořán

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Zima opět je tu
v celé zlé parádě
Přehršel běloučkých květů
nejen v naší zahradě
o překot sází
 
Žádný plot, zvíře, pták,
ani na sta hrází
nezbrzdí rozjetý severák
skoro rok toužící
po stanici zima
 
Vítr lednici už prý má
naditou do plna
polárním mrazem
V srpečku je Luna,
slunce přes mraky neshlédne na zem
 
Na háky zrovna v potoce
mrazík rampouchy věší
Kluzké jsou silnice,
též chůze pěší
si žádá velkou hbitost
 
Žába promrzlá na kost
pod listím čte první stránku
dlouhého snění
Čas naplno otvírá branku
zimnímu nadílení ...
 
 
 

neděle 27. listopadu 2016

Když kácí les











Netečnost stromů
větrem svlečených do naha
Poctivě hlídaly cesty domů
Dnes nesplněná přísaha,
teskně šeptá do mlhy očí

Čas, co se neptá,
ten neúprosný kočí pas štíhlosti zaoblil
do předklonu podzimu
Vše, o čem kdo kdy snil,
vítr ještě nestihnul nasbírat do vzpomínek

Deště plamínek mrazu brzy zhasí
Pak těžko asi přes sníh sáhneme na léto
sluncem rozžhavené
Kdo ví, zda bolí to, když do kamene
zlatem rytec jméno tesá?

Z lesa motor pily opět kvílí
přes ticho zakleté v kruzích letokruhu
Do popruhu další berou kmen
v den poslední - nikde slavobrána!
Jen krutá rána krajem teskně zní  ...

úterý 22. listopadu 2016

Jen pár chvil

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Stojí nad sporákem začouzeným
V troubě buchty s mákem
Z lampy stín dopadá na zeď rozpálenou
Starou plenou stírá špínu
Zas průvan od komínu saze navršil

Doba šťastných chvil zvolna nabíhá do paměti
,,Už tolik je ti," nevěřícně máma hlavou kývá
Chleba skýva korá vedle plotny sedřené věkem
S upřímným vděkem obě svorně vzpomínají:
(Léto v dětském kraji je to, co nikdy nevrátíme!)

Dědovým vínem maso lehce podlila
Tatam je vesnická idyla vystřižená z života románu
- dojela pro mámu zrovna dnes
Vždyť rodná ves začíná být nad její síly
Chvějící se ruce hrnek s kávou uchopily

,,Děvče drahé, tímhle prahem
brzy máry ponesou - nohy mi už neslouží!"
Za okny mlha mží s noblesou šera
Ještě včera v pevné ruce kosu, teď vetchý uzlík třesu
,,Jejda, ta buchta voní, dáme si?"
 
Jenom pro ni zakaleně přes řasy oči září
Na žádné stáří se nejde zcela připravit
,,Mami, mám pro tebe krásný byt se zajištěnou péčí ..."
,,Maso je jehněčí, od souseda,"
jakoby nic hledá pepřenku se solí:
 
,,Támhle vzadu, na poli, stojí jabloň stará,
když já byla malá, sadil ji můj táta
Holka zlatá, běž a přesaď ji na úrodnější pole!
Pak větve holé místo ovoce tě budou zdravit!
Víš, čas je prevít a každého z nás jednou zachytí ..."
*                                      
Ač život na niti visí a vůbec nic není jako kdysi,
doma je doma a kdo má kousek citu v těle,
nestaví se do role nepřítele, ale stane se oporou
(I kdyby člověk měl tucet zaměstnání, či šťastně žil za mořem, za horou,
vždy několik chvil dá se najít na setkání ...) 


pátek 18. listopadu 2016

Ujel vlak

 

 


V hlavě bije šest
myšlenek na odjezd
Kolem všichni stárnou

Ale já ne!
To jen krajinu jednotvárnou
protnul kámen bezmasý
 
Na vlasy všem bez vytáčky
kreslí sníh mráčky stříbrné
Pod bílý lem 
mlha rozvine bolesti povijan
 
Nespočet rán
se prokulhává do noci
 
Ještě včera sláva,
když pravnuci
darovali křeslo na houpání
Dnes, přetrhané spaní
další vrásku kreslí na čele
 
Na otázku, kam odešli přátelé,
jasná odpověď:
Na věčnost!
 
Kolem pluje šeď,
v ní hledá most, co ač k nevíře,
letitě pevné vlastní pilíře
 Po trati supí čas
Co neztratil, vzal si ďas

Myšlenky
do sklenky s alkoholem
teskně vchází
Býti tak Golem!
Hned postaví aspoň tucet hrází
pro každého, na přežití!
 
Náhle kotva se zachytí
o starého převozníka
(Od nikud nikam duše převáží)
 
Osiřelo nádraží ...
 

čtvrtek 17. listopadu 2016

Karneval času

 


 
Stojím tam
Všech se ptám,
co bude dál?

Vždyť času karneval
uprostřed bystřiny
vystavěl komíny
plné sazí
Těžkou čerň rozšafně hází
po čistém proudu

Dokonce rodnou hroudu
spláchl tok do moře
Tichounce včil hoře
vlny kolébají v kraji
vyzrálého poznání

Do vrásek skryly se pihy,
do dlaní zabředly rýhy
prvního třesu

Podvečer snesl
ústřižky filmu před oči
Důlek pro pláč zbyl mu
Náhle úsměv přiskočí
Spolu s měsícem prozáří
temno bojácné noci

Na svícen marně hladoví vlci
točí žalozpěv vytí
Čas prostě nikdo nikde nezachytí ...

středa 16. listopadu 2016

Večerní procházka


Psí tlapky
u ohrádky
kreslí do písku
stopy paměti
 
Odněkud páníček zapískl
- jak střela hned vyletí
chlupatý vetřelec
ze zakázané zóny
A běží na kopec
 
Zrovna, když lampiony
rozvitý večer na nebe věší
Těžkopádný kačer nad hlavou
už zase odmítl túru pěší
 
A tam,  skoro nad doubravou,
zvědavý měsíc u komína
udělal si posezení
Odtud pečlivě snímá
večer co večer to pozemské dění



sobota 12. listopadu 2016

Včerejší probuzení


Divný sen prolétl 
z rána hlavou
Se smutkem stojím tu
Z neznáma plavou
slzy z pod víček
Za okny všudypřítomná mlha

Sahám pro klíček
Odemykám ztuha
čerstvé myšlenky
- snad budou mít dost síly,
aby chmurné výklenky noci
bez slunce vysušily

Právě malí kluci
štěbetavě spěchají do školy
Zároveň zevnitř zabolí 
snímky v paměti ztracené
Trn vzpomínky náhle zažene 
stýskání po listí

Temný stín podzimu
netečně rozvinul
den probuzený
do prvních vloček
tajících v dopadu
Časový krůček pozvedá náladu

čtvrtek 10. listopadu 2016

Není nad teplo domova

 
Právě dnes se mlhou snes
šplhoun veverčí
Skotačivě zatrojčí
na haluzích bez listí
svá zrzavá pleticha
až škrabot nese se
po lese do ticha
zmrazené přírody
 
Od vody,
ze třpytivých modřínů,
se mihnul malý ptáček
Černý fráček
s náprsenkou přes břicho,
křídla modrošedá
Tatam je ticho,
když něco na zub každý hledá

úterý 25. října 2016

Módní proudy


Mlžná šála omotala
louku, les a hned ples
pestrobarevného listí
roztančil předzimní rej
do šepotu ticha

Příští jaro prej
přes zimu zeleň smíchá
do odstínů lepší módy
Dnešní už totiž nefrčí
- nastupují nové proudy!

Jen jehličí na smrčí
či na borovici,
na rozdíl od listnáčů a modřínu,
nechová se jako všici
- navolilo neproměnnou fazónu



neděle 23. října 2016

Plody podzimu

 
Jdu zvolna ulicí vánku
Na skici východu
slunce pohodu do červánků
kreslí oparem dušičkového podzimu
 
V zlatě den rozvinul
mrholení prokřehlého listí
Už jen pod nohami šustí
vjem poztrácených okamžiků
 
Snad ze zvyku pátrám
po posledním jablku
v obnažené koruně a tam,
si lebedí - věřte, nevěřte - dvě dýně!
 
 


čtvrtek 20. října 2016

Jen pírko utečence


Divně je mi v zemi
každodenních stresů
Cestou nesu tíži vin,
 klesám do roklin
rozmáčených očí
Dám je pod zámek

Což může být zločin,
když beránek,
přes osobní prohry,
zatne ostré rohy
do šedivé kůže
vlčích služek?

Mezi všemi vjemy
dál žalostně je mi
Náhle pták zpěvem svým
černý dým rozprášil v něžný pel
Vlastním dech v prázdné sklence
Pták odletěl,
na prstech pírko utečence ...

středa 19. října 2016

Nemeškej



Co s tím,
když na plný plyn
válcuje čas
jarní vůni sedmikrás
na výsluní podzimu?

Kolik dnes nestihnu
dodělat věcí?

Ještě včera přeci
nejedna včela pilná
nosila do úlu pel,
teď jen popel z komínů
snáší se na růže v zapomnění

V písek i kámen se mění
v realitě času

Včera dítě, dnes v třesu
pije čaj z láhve kojence
na okraj dopití
než v plence zachytí
poslední výdech samoty

Na ploty bez viny sedl stín včerejška
Začni od vteřiny - hlavně nemeškat!

čtvrtek 6. října 2016

Zkušenost poučí

Vyšla polárka
mezi oprýskaným stromem
- nezměrná je dálka,
kterou chceme
teď a honem překročit,
zatímco cit kulhá v závěsu
 
Už má novou adresu
I dívku v podpaží
Ona závaží
do srdce tetované
Prostě někdy se stane,
že hosté jsou blíž než domácí
 
Drsný i plyš,
když rána krvácí
podebrána zánětem
Támhleten víc nesmí na oči!
Podzim plískanic do ruda třešeň rozmočí
než zima dá vale minulosti
 
A tak stále dokola:
Jarní květ i zeleň listí
podzim rozorá barevnými tóny,
než lampiony hvězd
spánek se sny zaručí 
Zima běsní, zkušenost poučí

 

středa 5. října 2016

Podzimní duha












 
Noční šero se propršelo
do palety podzimu
Stráň - rozvitý květ leknínu,
ladně vyloupla se
na terase promočené krásy

Stromům o dům
vítr čechrá vlasy z listí
Už stín slunce pohltilo,
zrovna když chladné bílo
morseovku vyťukává krupkami

Nad námi
v zamračeném výsluní
škálu barev duha doplní
- z břízy šplhá do nebes
neskutečný spektra ples

čtvrtek 29. září 2016

Mraky se valí

 
Mraky se valí, 
po nebi ženou
Prozkoumaly
 zem suchem obnaženou
i stromy tesknící
po zimním spánku
- zlatavou suknici
 do červánků sucho zdobí
 
Kdepak jsou doby,
kdy voda z okapů
stékala proudem?
Dnes sotva na půl
se po lese projdem
den po Václavu
V půdě rozpraskané
ani jedovou hlavu nevidět
 
Někdy se prostě stane,
že podzimu květ
vadne v koši houbaře
Předpověď stále bez deště
Ale možná že říjen se ještě
smiluje a listopad doplní deficit
Příroda holt umí
dosti svéhlavá být 


sobota 10. září 2016

Cesta petrklíče





Život kráčí cestou petrklíče
Můžeme mlčet, křičet,
mít dům, chatrč, zámek,
psát životopis či bez poznámek
řešit věci
Ať už malí či velcí,
vždy dospějeme k jednomu bodu

Tělo o dům
podělí se s ohněm, hlínou!
Pouze velké činy nezahynou
Ostatní bez příčiny mizí v minulosti
I tak někoho postih
dožene za života,
jinému výčitka oprátku motá

Co bude dál - v našich rukách
Tam, kde otěže osud utáh
o stěžeň nespravedlna,
obviněná nevina
přetěžko hrabe se z potupy
Pravdu pochopí
jen čas, co zhojí rány až do slavobrány štěstěny

Kde jsme my?
Na cestě petrklíče ...

čtvrtek 8. září 2016

Jsme tu

 
Smutek podzimu
před mnohý dům
netečně sedl si
Zeleň ukrytá mezi ubrusy
roztrhaných polí
tak nějak teskněji bolí

I zářivá jiřina
v trní reality
od květu netečně usíná,
když ranní chlad hrubě vpitý
do klína vyzrálého léta
chvatně splétá pavučiny
spadaného ovoce

Zimě ještě perou plíny,
leč my čím dál hustěji emoce
pouštíme přes ústa,
i přes strniště rozorané
Den zarůstá do noci,
čímž sluneční plamen
v poledne sílu již vytrácí
 
Smutek podzimu v končícím létě
do rýmu vetkal - neteskněte!
I z bouře kal příští proud pročistí
Jak snadné bude pak
sáhnout si na štěstí nového zrození,
ví i pták v odletu
Hlavní je - teď jsme tu!

úterý 30. srpna 2016

Dohola

 
Obzor zbarvený do červena
při slunce východu
Poslední orosená sena
celodenní pohodu
předvídají na pokraji
konce i začátku
 
Na statku kohout mladý
do ticha i do nálady
skřípe první kykyryký
Pleticha i otazníky
probuzené děti v očích mají
na pokraji nového počátku
 
Po návratu z cest
pevně časovou oprátku
nutno sevřít v pěst a jede se dál
Karneval povinností zas pohostí
všechny dokola
(Prázdniny střihli dohola)

pondělí 29. srpna 2016

Nezahálet je víc než fajn


Myšlenkové pochody
do vody právě vpily se,
přitom na míse prázdno
až na dno zapomnění

Co se se vlastně změní,
když dnes po ránu nevstanu
a jen tak vleže 
budu myslet na práci?

Aha, už se stěžeň
nebezpečně kymácí k hladině,
v níž poklidně
čilé slunce se houpe

Další ráno, co na čas skoupé,
rozebráno do minuty
- vteřiny, ty žhavé pruty,
do viny šlehají jelita

Pochytám všechny do tabatěrky,
s nimi líné lelky ze čtyř stran
a jdeme zase na to!
Celkem vzato, i nezahálet je víc než fajn

neděle 21. srpna 2016

Dá se přežít

 
Jsem v pohodě,
když na vodě vítr vlnky čeří
a když na večeři přijdou všichni včas
 
Vem to ďas,
že soused má zas nové fáro 
a já Škodou starou cestu brázdím
 
Moc dobře vím,
že ač my dva, já a ty, jsme z Nemanic,
máme o moc víc než být bohatý, ale sám
 
Povím vám, jsem v pohodě
dík náhodě, co svedla nás dohromady
zrovna, když zimostráz kvet u zahrady v květináči
 
Každý jsme jinačí,
přesto krásně do sebe zapadáme
jak klíč a zámek všech vstupních vrat
 
Snad akorát,
že roky stále rychleji letí
Vždyť už i děti našich dětí prožívají své první lásky
 
Ale bez nadsázky,
ač život běží mezi prsty
vždy dá se přežít - ať už řídký či hodně hustý

středa 10. srpna 2016

Ještě poprchá

 
 
Prší všem do vlasů
Po zádech stéká sůl
znaveného potu
 
Tu šeď protnul
výboj elektřiny
Pokaždé nebezpečně jiný!
 
Ovzduším hbitě klouže
ohnivý proužek
na cáry roztrhaný
 
Bubnů rány
šepot deště drtí
mocnou chutí obra nebes
 
Nadnes propršelo
mokré šero
do noci
 
Voda horoucí
pod sprchou z mokrých zad 
smyje chlad bouřlivého dne
 

Ani o jedné nepřestalo
To se krásně spalo!
Skoro jak v bavlnce
 
Po jabloni, po trnce
výsměšně voda šepotá,
že kapka ta i ta ztratila směr zcela
 
I s úsvitem obloha nabubřelá
kropí zem šedavou růžicí
A už se všicci na déšť mračí
 
Někomu stačí,
jiný má furt málo
Slunce škvírou na nás se pousmálo ...

pondělí 8. srpna 2016

Bouře na horách


Bloumá lesem
Bez cíle, bez elánu

Kde jsem?

Ptá se přes mlžnou blánu,
co slunce právě sňala nebi

Černočerno se nyní šklebí

Lítá saň nabubřelá 
kreslí vrásku na půl čela

Raději stočí kroky na zpátečku

Kapek broky mokrou tečku
na listí kreslí

A jestli nezrychlí ...

Do kůže kapky se zapíchly,
v mžiku promoklá do kosti

Rychlostí blesku

Ohnivá čára - hrom třeskl,
zároveň!

Rozžhavený peň hasí déšť přímo před očima

Na zádech zima, vevnitř strach,
když z čista jasna rozvine plachty bouře na horách ...


sobota 6. srpna 2016

Nezapomenutelné letní lásky

 
 
Letní lásky, ty prchavé okamžiky
- bez nadsázky, tisíceré díky za ně!

K zemi třeba se klanět, že neminuly cíl
Pak déšť ochladil křídla uvolněná
 
Chvíle něžně němá, neskutečná,
protnou-li pohledy kluk - slečna

Loutnou jehnědy rozvlní krajinu,
když měsíc rozvinul čerň do rozbřesku hvězd
 
Na stezku všech cest jiní jdou ruku v ruce
Ztracené kruhy na rybníce - žabky doskákaly

A zdali kdo zapomene s časem, co letí,
lásky ukotvené do paměti svého JÁ?

pátek 5. srpna 2016

Plán netřeba



Je dost či málo,
když štěstí koutkem
se jen pousmálo
a proutkem
švihlo do koní?

Kdy smůlu na patách
jaro prolomí,
aby holka okatá
začala žít naplno
život téměř prožitý?

Jak patrno,
není odpověď
kde já i ty denní šeď  
hltáme odevzdaně
Nikde není nic pevně dané!

Z dětských skic
poslední cár papíru
pevně držme v dlani
Stačí rozevřít vesmíru
ždibek pousmání ...

Pak náš je čas!
Pádí jak o závod
vevnitř nás
- rosný bod či den dokořán
Netřeba ani podrobný plán

pondělí 1. srpna 2016

Takhle z rána

 
 
Vlétl vrabčák nečekaně
mezi hejno slepičí
,,Co tu děláš, mladý pane,"
přes zobák naň zasyčí
kropenatá parádnice
 
Od zrní černá zvedá hlavu:
,,Jsou to letos ale hice,"
a dál stará se o potravu
,,Kokokokokokodák,"
ozývá se od hnízda
 
,,To není kuře, ale pták,
ke všemu hnusný ohyzda,"
hnedka kvokla černobílá,
co dere se tu na žito,
když napřed slastně vodu pila
 
,,Budeš samé jelito,"
šedá oboří se na vrabčáka
tupoostrým zobanem
Jaká páka,
vrabec hbitě uskočí!
 
,,Pojďte sem honem,"
volá na harém slepičí
kohout támhle od stromu
,,Kokodák, kykyryký,"
slyšet stále až do domu
 
,,Čurr, víc nechci, vřelé díky,"
zašvitořil vrabčáček najezeně
nad trnkovými keři
Pod ním vlaška unuděně
na hřbetě si rovná peří ...
 
 

neděle 31. července 2016

Bouřný příval


 
V bouři jen tak pro radost
sviští blesky mezi stromy,
co promoklé víc než dost
- větve klanějí se hromům k zemi
 
Žárem rozpukaná mez
chvatem mokrou jehlou šije
roztrhaný dres
- spatřit vodu byla dlouho utopie
 
I slunečnice opálená
libuje si radostně
jak voda stéká na ramena
- připadá si jak ve sně
 
Potok čistí vyschlý břeh,
už kal se valí korytem,
co vodu tlačí na výběh
- hromy blesky zavřou den

 
***
 
 
Děkuji všem hasičům, co ve svém volném čase neváhají přiložit ruku k dílu všude, kde je třeba ...