Rok utekl jako voda,
na dveře klepou Vánoce!
Nechť láska, klid a pohoda
vstoupí do srdce každého človíčka
A až u večeře rozžehne nám svíčka
oči radosti, štěstí nechť pohostí
každého z nás - vždyť nastává vzácný čas,
kdy pospolu u stolu sejdeme se
Jejda, Ježíšek už dárky nese,
tak honem dokončit přípravy!
Hlavně ať ve zdraví a bez stresu
i příští rok přijdeme zas na známou adresu 💖
Terezičko, Terezko, Terezo,
moc brzo zmizela jsi ve světě
I přesto máme tě stále v srdíčku
A právě dnes slovní kytičku,
- tam kde ves v pletenci hor -
váže salašský sbor
Babičky i strýc Mirek
v krátku k svátku posílají trylek
s přáním, ať zdraví ti nikdy nechuraví
Štěstí, nechť k tobě si stále cestu klestí
Prostě a zkrátka, život tvůj ať je jak pohádka
- ta nádherná idyla, co jsi si kdysi vysnila
Krásný den přeji jen v krátku
K tomu, Liduško, k svátku
ti domů posílám kytičku,
aby na líčku úsměv vykvetl
Ano zas je tu den významný,
kdy ódy zní pro tebe
Hlavně ať zima příliš nezebe
a zdraví řeka do těla vtéká💓
Jak ten čas letí!
Ještě včera děti
a najednou nádherných pětačtyřicet
Po vlastní ose poznal jsi svět,
trápení, štěstí, samotu i lásku
I život nejednou dal jsi v sázku
A pojednou jsi zralý muž,
znalý mnoha řemesel
V srdci nůž, když z domu jsi odešel
Kéž už čas zhojil rány
a brány smutků uzavřel na věky věků
Ať stalo se cokoli, i pro tebe je tu
Náruč, co zahojí bolesti,
když beze lsti podíváš se do očí
Nikdy nic nekončí, jen začíná nové ráno
Věř, od srdce dnes je ti přáno hlavně zdraví,
úspěchy v lásce i v životě
a i to štěstí nechť najde tě ať jsi kdekoliv💕
Poledne odbíjí zvon,
ona a on říkají ANO!
Od dnes každé ráno,
každá vteřina probuzená
bude vědět: Jsem tvůj muž
a ty má žena
Žádný klam ani nůž
pevné pouto nepřeřízne
Já mám tebe - ty máš mne
Co může být víc?
Vždyť jeden bez druhého
byli jsme pouhá polovic, má lásko, má něho . . .
Perla mezi všemi jmény
je Markéta
Ano, právě ta,
co dnes svátek slaví
My přejeme ti hlavně zdraví,
hodné děti, též muže, co pomůže
z každé situace, aby jen
dobré vzpomínky se mohly k tobě vracet
Zkrátka, ať každý příští den
je jak pohádka,
co vždy dobrý konec má
Za všechny posílám
💝
.JPG)
Jak ten čas letí!
Vždyť právě je ti
nádherných šestnáct let
Líčka jak z růže květ,
srdce na dlani
Jen pro tebe dnes přání
ťukám do kláves počítače:
Nechť ze všech mračen
vždy slunce zas a zase
se pase na tvé kráse
Zdraví ať pevnější je ocele
a jen nejlepší přátelé
nechť cestu ti kříží,
bys bez potíží
zvládala všechny léčky
Ještě 💖místo tečky
Pukají pupeny voňavým růžím
Bouří jsou roseny
Jak ony toužím
po sluníčku zas
Větru napospas,
kořeny v zemi . . .
Už kvete duha na obloze
Náhle je mi tak nějak blaze
Stejně jako stromům,
co díky hromům
hasily žízeň - vítr a výheň
nejsou vždy přátelé!
Zem tvrdá jak z ocele
zavírá praskliny
- do salašské rokliny vstupuje léto
s kácením máje
Na hřišti je to jak na pouti:
Radost dětem v očkách hraje
a pro krátkou průtrž
se nikdo, nikdo nermoutí
Milá Jani,
krátké přání jen k tobě letí:
Nejen dnes nechť je ti jako v pohádce,
též všechna práce ať je brnkačka,
slovní střílečka bere to vždy oklikou,
prostě nechť tvé kroky jdou údolím růží,
vždy splní se po čem srdíčko ti touží
a zdravíčko pevnější je lana
To vše a mnohem, mnohem více
brzy z rána přejí nejen ,,salašnice"
Čas sněží vteřiny okvětních plátků
Jen stěží vzpomeneš na pohádku
ztraceného mládí
Na to jak z kádí vědomostí
lovil jsi kosti ohlodané
a svět šeptal ti pane, celý jsem tvůj!
Zato teď říká, už se vzpamatuj!
Mladost jen chvilka pomíjivá
a dost . . .
I stromům plátky uletí do krajiny,
zatímco k domům padnou stíny
Zrajeme jako to ovoce
Voda v potoce dál mele břehy,
ani příští sněhy nezmění koryto,
přesto mi je líto ztraceného času
Vzpomínky v klasu vyzrály,
krok pomalý nestíhá tempo vteřin
Naštěstí dnešnímu mládí zcela věřím . . .
Slunce vkládám do přání
z míst, kde vítr mraky rozhání
a jen v krátku k Velikonočnímu svátku
přeji hodně úsměvů, řádnou pomlázku
za zpěvu vrbových proutků
a do kornoutku jara aby očka rozespalá
zazářila po krajině rozkvetlými květy
Skoro každý to ví,
že dnes svátek slaví
nejmilejší oslavenec
Tak tu
slovní věnec
pletu jen pro něj z rána:
Nechť příští děj
je dle jeho přání,
štěstí brána ať stále k mání
Též zdravíčko
nechť kutálí se cestičkou
přímo k němu
Zkrátka ať nejen jemu
kvete úsměv na tváři
a sluníčko nechť kroky jeho prozáří
Všechno nejlepší, Petři💝
Svátek Lenka má
O tom, že není jediná
svědčí sedmé místo v pořadí jmen
Je jisto,
že v dnešní den
nejedna bude si vzájemně přát
Nechť zmírní chvat
hvězda zářivá, pochodní nechť zahřívá
všechny dny, co běží - vždyť je i strážnou věží
Tak i já v tento den přeji Lenkám všem jen a jen to nejlepší💓
Mít rád neznamená vlastnit,
nýbrž dát druhému volnost,
být mu oporou a hlavně
vzájemně si plně důvěřovat
***
Již roky pečuji o maminku, která si mě jednoduše řečeno přivlastnila
Tolik bych jí chtěla být i nadále všestrannou oporou, ale copak se dá vydržet, když na všem hledá hlavně chyby?! Na jedné straně si stěžuje na samotu a na druhé straně žárlivě a hlavně bezdůvodně útočí na ty, co mám ráda já, o těch, co má ráda ona, se nesmí říct křivého slova! Ne nadarmo se říká, že stáří je sobecké, problém může být ale také v tom, že ona nikdy o starého člověka nepečovala.
K čemu život,
když ani plot nepřeskočíš?
Jedu číš piji z plného poháru
a na káru vlastní máma nakládá olovo!
Chvilku se vyjasní a zas nanovo
hřmí ze stařeckých úst,
jaký ona měla půst
a já jí ani máslo na chleba nenamaži
Ať se snažím jak se snažím,
zrovna dieta jí nic neříká
a po léta jsem za viníka,
co všechny hříchy světa má na svědomí
Žádná věta pak nepřelomí zlost,
co sobě pro radost živí v choré hlavě
A já zrovna - právě jsem po ruce,
proto emoce odrážím dennodenně!
Čímž ve mně srdce láme
Nechci kámen ve své hrudi,
vždyť jsme lidi, tak proč ta zášť?
Možná proto, že nejsme zvlášť . . .
***
Když jsem doručovala, nejedna dcera si stěžovala, jak máma, o kterou pečuje , jiné chválí a ji hlavně kritizuje a hledá chyby. Teď to prožívám i já a nic nenadělám. Většinou zvládám, ale občas mě dostane na kolena. Prostě život!
Taky jsem ovocem
vlastního snažení,
protože nic není
v životě ,,zadara"
Ani ta kytara
akordy unylé
nevydá bez píle,
ač vše se zdá tak jednoduché
Vždyť, když tóny uchem
sladce se rozletí,
mnohý rád z dojetí
má pláč na krajíčku
Nevědomostí sobě pouze
vážeme smyčku
a přitom z nouze
tak rádi viníme okolí!
Ať je jakkoli,
před tím, než slova padla
pohled do zrcadla měl by býti
- pozdě pak bycha honiti!
Kolik slov třeba na jedinou větu?
Možná se pletu, ale někdy jedno jediné!
Postačí říct, promiň, a druhý promine
Taktéž nic nestojí, slušně sdělit: Děkuji!
Horší je to s příkazem:
Pouhé jdem, je nespisovně a ještě neurčité
- řekneš slůvko tomu či té a stejně neví
kde jít - rovně, vpravo či do uličky?
Čeština má mnohé kličky:
Přidej čárku, a máme klíčky
Nebo, z párku k zulíbání
na talířek jídlo k mání
Jednou někdo řek,
a přesto do řeka má daleko
a řeka teče a čas naoko se vleče
aniž by vlekl ho kdokoliv
Též metr piv je divná míra
Ale Míra se přeci neplete!
Leda tak svetr a žádné repete!
(Ani přísný metr nezměříme)
Tohle a mnohem víc
dávno víme
Vždyť i na krajíc v malém,
brečíme málem😏
Ztrácím
vše, co znám,
když vracím se ke hvězdám
V mracích
zbyl pouhý šrám
- stín dlouhý po letadle
S ním
čmouhy téměř zvadle
zrcadlí se na propadle osudu
Co budu až nebudu?
Ani přání opožděné
nic neztrácí na vzácné ceně
Též tažní ptáci rádi oklikou
berou dálku velikou
Důležité, že našlo cíl,
přestože čas půlměsíc opozdil
Však slunce jas i tak do očí přeskočí
a krásně hřeje u srdíčka
Mnohdy jít pro slovíčka
chce cesty kus, i když v hlavě leží slov tisíce
Chce to odvahu a vkus, než do osnov kytice
navážeš ty pravé a čas tak rychle plave!
Ach, mámo, mámo,
moc, moc je dávno,
kdy pila jsi mléko od kravičky
a z malé lžičky srkala polívku
Ve chlívku dávno utichly hlasy,
tvé vlasy běloučký sníh
a blahodárný smích
slyšet tak málo!
Cože se jen stalo
s něžnou dušičkou?
Pojď zase bez hněvu cestičkou,
byť s podpůrným kočárkem
I ten dnešní den
tvoje jest vítězství!
Do dětství se klidně navrať zpátky,
hlavně ať ustanou hádky a beznaděj
Na paměti měj,
že nejen tvé děti
se o tě bojí
I ty jistě toužíš po klidu a po pokoji . . .
***
Starý člověk už hůř rozeznává realitu a pak stačí ošklivý sen, kterému pak věří a oheň je na střeše . . . Jediné, co pomáhá je si říct: Dotáď dobře, dokud mámu mám!
Koza na drátě volá:
,,Neznám tě?"
Zatímco ty zdola
hledíš jak vyoraná myš
Všechno znáš a víš:
,,Koza přece není pták,
tak jak to, že jen tak
vylétla nahoru?
Kdopak tu potvoru
pustil ze chléva!"
Zlost tělo oblévá
jen při pomyšlení,
že jen tak zuby cení
ta koza rohatá
A ještě na vrata a na náš dům!
Pošleme ji sousedům . . .😁
Myšlenky rozhozené po polštáři
zdárně maří každý pokus o spánek,
když letitý verpánek ztratil stabilitu
Do úsvitu daleko, má řeko života,
když kolem kolotá nejistota bez břehů
Kde vzít hůl na podporu - ve vzdoru se nedá žít!
Celý byt tak neútulný!
Včelí úl mít, hned by dělnice dvě srdce
opylily a za malou chvíli vonělo by pochopení
Stáří však je tlení těla i rozumu,
ústa i bez rumu pak blábolí nesmysly, kterým věří
Jen stěží se chápe nenávist bez důvodu
Bezmoc čeří vodu poklidnou
a dny jdou a jdou do temnoty
Ani boty neznají východisko
