V sedmaosmdesáti

 

Stáří maří všechny naše plány,

jiskří rány 

i vzpomínky

Tátové, maminky

mávnutím vánku 

přetáčí stránku na děda, babička

Ale když kytička do kolíbky vykvete,

nic není krásnější nad polibky vnoučete

s očkama oblohy!

Neúnavně dál pod nohy

čas sype těžší a těžší krok

a rok málem za měsíc překulí se jako nic

Kolem nespočet známých svící dohořelo,

ani tělo neposlouchá,

jen neodbytná moucha u ucha bzučí

Strach, že všechno končí

krade rozum i cit

Dítětem tak moci být . . .

***

Včera moc hodní záchranáři odvezli 87letou osůbku do nemocnice - zatím to vypadá dobře, tak držme palce . . .

Strůjce osudu

 

Žít se dá i z mála

Nejedna duše napohled zaostalá

žije mezi mraky

osud ne ledajaký, ale svůj!

Nevybrala si vilu v přepychu,

ani sluj dračí!

Potichu směje se, nadává, mračí,

pak rozzáří ji slunce svit

Na oltáři má nekonečna nit,

co do jehly občas navléká

Onehdy nit řeka vymyla do pavučiny

- prý rýmy i gramatika, hrůza děs

Přesto múza dnes

pod závoj mlhy šije stuhy

stehem bez pravidel, bez zámku

Snad případnou poznámku bez hluku vydýchám

Vždyť strůjcem osudu každý sobě sám

Proč asi?

 

Letošní jaro má nějak jiný ráz

Poslední roky kralovalo

Vždyť louka, sráz mílovými kroky

dřív pyšnila se zelení i modrým nebem

- mezi ní tisíce květů vůni světu vysílalo 

Letos s ledem ne a ne se rozloučit

Za rozbřesku stíhá mráz pomoučit

nejednu stezku či břehy potoka,

zatímco louka marně tlačí stébla trav

na pozdrav slunečním paprskům

Nejednu halůzku pupeny prosí o rozpuk

Jabloně, buk i třešně spolu s kosy

netečně vzhlíží do krajiny liduprázdné 

Na čem asi vázne letošní dodávka

slunečního svitu?

Poptávka dávno odeslána z kanceláře, z bytu!

Že by formuláře kdosi vypsal ledabyle?

Či na kobyle místo cestou úřední zaslány byly?

Každý se někdy mýlí - možná jen počasí

své vlasy si načechrává a proto utrum má dnes les i tráva . . .

22.března 2021

 Pondělí nadělí všem Leám a Leonkám,

i já krapet do mlýna pro ně mám

Bruneta, blondýna, prostě děvče jak má být

musí řádně oslavit dnešní den

Přeji všem - obzvláště té jedné jediné,

co bez záště práci, rodině věnuje se plně,

nechť oči radostně září jak tůně při jara rozbřesku,

 brzy vydej se na stezku pravé lásky

Jen slzy štěstí nechť bez nadsázky čas od času 

hladí tvou něžnou líc, svou krásu v srdci nes

a mnohem, mnohem víc

- hlavně zdraví přejeme, tobě Lejči, dnes

19.3.2021

 

Josefům nese se přáníčko jako dům 

Maličko, stejně jako všici,

mají to Pepíci letos ztížené:

Místo slunce jim žene 

vítr sněhové pozdravy

a do trávy buší chlad

Dnes s kyticí slov jim jdeme přát:

Především jarní vánek do tváře,

štěstím a láskou provoněné polštáře,

z květin omamnou vůni

a hlavně zdravím tůni naplněnou po okraj

Včil muziko jim hraj . . .

🎵🎸🎹🎺🎻

Nejen internetové souboje

 

Všimli jste si,

co za hlasy píší komentáře?

Tváře v roušce schované, 

slova ostře kované

slastně buší do čistých duší

zkušenosti, špínu i maličkost

Mnozí valí vinu za vlastní zlost 

na každého bez rozdílu

Přitom málo stačí - k dílu ruku přiložit

a naučit se žít i z mála

Žádná skála se nezdolá,

když ze zdola i ze shora

slova hranatá se kutálí

Ani když zpovzdáli dirigujeme horolezce

na nepřehledné stezce bujarými názory,

které situaci navzdory potácí se na drti

- ta po chuti jen kibicovi!

Jenom on ví, co je správně a co ne

Však posaďte ho na koně

a hned jeho je i vůz 

a za ním cesta hrůz

*****

Pomáhat si navzájem je lidské a mělo by to vždy být samozřejmostí. Dokonce i kritika je forma pomoci - pokud ovšem má formu kritiky a ne koňského kopyta . . .

Předjarní namlouvání

Prý jen tak sedl pták na větvičku,

kde na samičku pomrkává

Co jak je ta pravá, švitoří

Již hoří mu v oku plamen

Krásou mámen naparuje pírka

Malá chvilka a vyvolená

se k němu má

nevděčně

Netečně přesedává na halůzku vpovzdálí,

kde zobáčkem blůzku z peří rozhalí

Už se háčkem chytila,

čiřiká slastně šikula

Rozvinul ocásek

po vzoru páva

- o vlásek

však unikla mu sláva!

Hnedle vedle u dveří

kocour cílí večeři

Skok jediný zhatil vidiny

jistého sňatku

V nastalém zmatku drápkem sek

o kousek vedle - frnk, prázdná teď jedle

Utichl zvuk ptačího švitoření

Mezi mraky slunce zuby cení 😁 

I tebe se to týká

 Zamračené předjaří 

neustále naráží 

na noční mrazy

Ale už brzy

vypukne estráda zeleně,

co nejen mě pohladí pestrými pohledy

Kočičky, jehnědy

jak vždycky čekají,

až slunce po kraji prostře tepla sílu

V momentě ostře

i podběl s květem devětsilu

rozvine vůni kolem tůní a lesních zákoutí

Vesmír opět rozkroutí

spirálu květů,

co včelkám v letu nabídnou pylové pohárky

Vždyť dost bylo zahálky!

Na zahradníka pilka, motyka volá

A neříkej že se tě to netýká - zahálka holt musí z kola!