Amore, Amore

Prý ticho léčí!

Snad něčí...
Mé bubnuje krev
tempem hlemýždím,
bere hřebík na rakev
a v ní láska odjíždí
do neznáma

Další rána tamtamu
brzy po ránu
vloudila se do těla
prázdnoty

Sama lásku chtěla?
A ty?

Amora šípem ožila
a teď típem ji jak cigaretu
Jak by byla nemilá!
I bičem polibek ženem z retů
popraskaných touhou

Láska je pánem!
My pouhým slouhou

Dnes

Piji sama kafe
Je bez chuti

Piji sama kafe
Smutek k zalknutí

Piji sama kafe
Naráz sladce mi je

Zavoněla včerejší melodie
uzamčená v nedohlednu

Dopíjím...

Čas večer zvednul
Jen zítřek stále není

Ale to pomyšlení!

Tvé opratě

Bez nebe obloha
Zem se houpe
Ztracená, ubohá
I slůvka na řeč skoupé

Z očí tryská žal
všeho poznaného
Dal - Vzal

Scházíš něho očí,
co uskakují stranou!

Srdce plahočí se srázem
Jde na čekanou

V dáli zří bazén
s utopenou minulostí

A není síly k živení!

Přítomnost se postí
A zítřek?

Nekonečná muka,
když nevíme,
že opratě
svíráme ve vlastních rukách...

Každé ráno

Ještě je brzo
a kdos na okno tu ťuká

I ty vzhůru jsi, má múzo?

Podiv se ven na výkuka:

Daleko, za horami, za lesy
sluníčko si postel stele
Červánkovou, s nebesy

Odjakživa ranní ptáče
probouzí se jemně a bez brblání
z noci temné,
co rosou pláče cestou ranní,
když za nespočet hvězd
spát se vrací

Den co den
nový list obrací,
by život v nás mohl kvést

Nejen sen!

Čas

Je čas návratů
Důstojně,
bez zkratu
vracet se vzpomínkami

My sami
určujem přítomnost

Stačí říci, dost!
A začít odznova

Žádná osnova
nikde není dána

Z rána
můžem vykročit
Zůstat stát
Minulosti otročit
Zavřít oči
Spát
Snít
Navázat, nenavázat nit

Vše naše rozhodnutí!

Stačí nebýt krutý
a mít se rád
míň
... . než
.............milovat

Slabé moudro

Nespolečná

Jsi tam
když tady
sečítám
přijatelné klady
samoty a zarputile
pronikám
do záporné řady
průsečíku
zbytečných
okamžiků
nespolečné chvíle