Šedesátka

 

Velké díky, milý Endrychu,

že tu jsi - svůj a ryzí

Plouživě, potichu

a hlavně brzy

zaťukala na dveře

moudrá šedesátka

A tys je včera otevřel ...

 

Prostě a zkrátka,

dětmi jsme už byli

a ne každý má to štěstí,

aby bájnou míli

potkal na rozcestí

životních cest

A ty ho máš!

 

A že slábne pěst?

Tak připijme si na kuráž

jako všichni před námi

Vždyť každému jednou čas oznámí:

,,Všechno nejlepší!"

Je to na houby

Je to na houby,
když houby vytlačí se na povrch

Prvotní vzruch šťastného nálezce
lehoučko polechce uvnitř libida
vždy, když si přidá
dalšího chlapáka do koše

Vášeň rozkoše naláká
nejednu skupinu do stínu
habrového lesa
a každý z nich
hodně hlasitě plesá

Mohutný smích
řinčí do daleka
a to pak smůlu má i řeka pod splavem
Vždyť s davem tón neudrží!

I tam podél strží
slyšet je hlahol a hluk
A zvířátka už zkrátka ani muk

Jen srnec splašený do lidské ozvěny
hlasitě zakřičel na roj včel,
co vznesly se nad hlavy

O útoku lesní havětě hned každý po světě vypráví ...

Co viděl měsíc v úplňku

 

 

 

 

 

 

 

Teskno je mi

mezi krabicemi vzpomínek,

kde bují žal i vztek

na hromadě papíru a kamení

Život vždy pramení plný touhy

v čistotě krve a naivity

Zdá se dlouhý než břeh urve

v květ rozvitý horu bláta

I tak cesta rozevlátá

do nekonečných rozměrů

Ze snění naberu vítr do plachet

na krátký let s křídly u těla

Ale to se přec nedělá,

aby ve víru pekla

pod kůží obrněnce

cesta náhle klekla

Tam, co věnce vijí naposled

Před sebou klam a sled

vzpomínek při vlnobití moře

a hlavně nejvzácnější lék,

co moudře osud vložil do náruče:

Nový život v pokolení právě začal pučet

 

A nad něj není!

Závěr prázdnin

Nepochopí proč všechny stopy
vymazané tam, kde moře slané
líže břeh až ke skaliskám,
co hostí spěch

Přitom blízká byla, bez debat
Tu náhlý mat složil hru do krabice
Další svíce i bez závanu chladně k ránu
dohořela

Temná cela povinností zas po krk hostí
utopence, co hodně tence
vybočili na slastnou chvíli od normálu
do chorálu volných dnů

Škoda, čas už zpátky dosednul
tam co voda břehy mele ošuntělé
dokolečka dokola
Čas, ostřihaný dohola ...

A je pryč

Plazí se smutek po těle

Zcela nesměle vykročil

pak klouzal po úbočí žil

 

Chvilku trvalo

než chůzí pomalou

nasbíral odvahu

hezky od prahu

dát se na zběsilý let

 

Rázem uvadl květ

v řečišti myšlenek

 

Tu někdo špit:

,,Má na to věk,

tak nechte ji být

ve světě ponurém ..."

 

Tak se smutkem jdem

ruku v ruce

Náhle déšť do kapuce

posílá slzy vlahé

 

A jak tak kolem koukám

tetelí se blahem

žloutnoucí stromy

i vyprahlá louka

 

Hned mi

raší úsměv na tváři

O kolik snazší život je

(A přesto si ho mnohý neváží ...)

Prázdninový den

 

Probouzím noční stín do vyjasněna

Protřu oči,

žádná změna!

 

I komár zaútočil průletem kolem uší

Že bude krásně nevím,

pouze tuším ...

 

Asi slevím z nároků,

štěkl srnec, když vykročil na louku,

kde vyprahlá je zem

 

Lidé autem jedou si dovolit

být týden bez starostí

Vždyť život hostí jen krátkou chvíli!

 

Tož abychom si pospíšili ...

Vyprodáno

Slunce v dešti právě leští
průhled krajem,
co býval rájem
i nekonečným lesem

Stali jsme se 
pány světa
a rozpínavá pirueta
točí spirálu

I nejednomu korálu v moři
hoří půda pod nohama
- vrcholící drama
v přímém přenosu

Ptám se na osud
On není přímá čára
ani rozuzlení

To jen mocný čmárá
pilou po haluzi,
kde druzí v klidu
chtějí život žít, ne třít bídu 

Za peníze ani ty život nekoupíš
až zemská spíž
jedno ráno vystaví ceduli:
Vyprodáno!


***


http://www.novinky.cz/ekonomika/373824-recko-je-technicky-v-platebni-neschopnosti-zachranny-program-skoncil.html