Za kuropění

Tak trochu ve spěchu

dívám se přes střechu kuropění

Kam uteklo snění

vůbec nepátrám

 

Pokorně do ohně rozbřesku

polínko přihodím

- hned jako dým

mizí v čase

 

Slunce hladově pase

ovce na louce,

zatímco dole v potoce kačeny

mezi chábím dočista ztraceny

 

Lačně vábím vůni květů

přes paletu zeleně

Vychutnávám převzácnou chviličku,

kdy máj rozbaluje ruličku příštího dění ...

 

 

***

Chábí = místní název pro houští

Útržky zpráv

Ranní mráz opět zas
nejen do sedmikrás
střepy bodá
Nadúroda jistě nebude!

Letos na chudé
dojde bída ještě větší
(Jiní díky jíní
svými zisky notně předčí konkurenta)

Ještěže minirenta
zvedne se o dvě stě,
aby důchodci na vestě
v klidu dopli knoflíky

Také nápor veliký
prý čeká místní hotely
- v celosvětové tísni
je lepší v domácí spát posteli

(Ono taky atentát,
při mocnými vyvolaném pnutí,
je kdykoliv na spadnutí
a není nad metr piv z vlastního pivovaru!)

Jo, a možná brzy, ihned po sváru
- když milenec zhrzí či často pytlačí -
v klidu postačí
na ně bez ptaní podat udání

(Coby držitel zbraně je nebezpečný okolí!)
Pak si ze zákona dovolí
k němu vrazit policie
(Též závistivý soused vděčen tu je)

Mráz svlečen paprskem hřejivým
se jako dým, aby nebyla potíž,
šupem vypaří
(Na slunci totiž léto lanaří!)

Omrzly květy

 

Omrzly květy!

Nehezky protnuly se světy

mrazu a tepla

Nádherně příroda vzkvetla

Dnes do mlhy, co slunce stíní

 

Brzy z rána mráz

pozatínal popruhy 

ledového jíní do rozvitých krás

Co ještě včera z deště lahodilo pohledu,

právě sevřela chladivá muka

 

Od lesa kukačka už kuká

a spolu s ní ptačí zpěv neúnavný

tlačí mlhu a slunce hned

opřelo se do popruhu

Kde byl led tam už teď jiskří slzy

 

Příliš brzy plálo letos jaro krajinou,

a přesto, že mnohé květy zahynou,

na sto dalších přežije v pupenech,

aby letní dech konejšil je k podzimu

Slunce vyšlo ze stínu ...
 

 



Až po klekání

 

 

 

V duši z kuší ementál

Jak teď dál?

Přes otvory

na velehory nevidět!

 

Navíc čas bleskem smet

včerejší stopy v nás

Cestu právě kropí plátky třešní

Zkyselalo v komoře i víno mešní

 

Být tenkrát zadobře,

dnes míň než málo

hřálo by nás v dlani

Světla holt rozsvěcujeme až po klekání ...

Kampak?

Na pláži po věky odráží písek vlny
Jenže dnes nesou skvrny
od ropy,
co plavce uchopí do náruče
Zvolna mám předkládají účet,
co není ještě zcela uzavřený

Jinde z deště hanebně křičí kyselost:
Tak již dost!
Víc nemám chuť na různé přísady
Obzvlášť rtuť
mi tady v ozónu zkazila fazónu
pěstěnou mnoho generací!

Co na to řeknou ryby, zvířata, ptáci?
Oni zlato v kleci nechtějí!
Daleko raději
chtějí volnost přírody
Klidně i v potopě do vody skočí,
hlavně že z oči přestane slzet alergie

Člověk prostě jinak žije
Ač jsme zde hostem jen na chvíli
mnohý se uchýlí k mamonění,
co přináší pomalou zkázu
Vždyť po holomrazu víc není, než spálená zem!
Kam že vlastně jdem?

***

Zde je odpověď:
http://zpravy.idnes.cz/zastupci-171-zemi-podepisuji-v-new-yorku-klimatickou-dohodu-poj-/zahranicni.aspx?c=A160422_193257_zahranicni_san#utm_source=rss&utm_medium=feed&utm_campaign=zpravodaj&utm_content=main

Věř si

 

Vteřina přehouplá přes půlnoc

má zvláštní moc - být první!

Uvnitř v ní naděje ukrytá

do síta denních hlavolamů

 

Teprve k ránu

za krve slunečních paprsků

křtí vteřina jiná v zarostlé pláni
halůzku budoucích plodů

 

Před ní a za ní nespočet schodů,

neznámých cestiček i zamčených dveří ...

Dosáhnout na klíček nejen v dnešní den

smí jen ten, kdo vlastním snům ještě stále věří

Je to bída!

Všechno vím,

všechno mám

Však, co s tím,

když sám usínám

 v pustém paláci?

 

Pod mostem žebráci

jsou hostem si navzájem

A to, prosím,

nemají na nájem!

 

Též zlosyn na cele

najde si přátele

stejného ražení

 

Jenže kde brát?

Vždyť není nikdo mně akorát!

 

***

Kdo si o sobě myslí jen samé superlativy, to má holt těžké ...