Počasí náš dirigent

 

Popršelo do rána

a celé tělo hned,

ta rozechvělá membrána,

rozpoznává vlastní svět

- až po utajená zákoutí

 

Žádná změna

to vlastně není,

vždyť šlehy od proutí

dává každodenní probouzení

- třikrát sláva, vím že žiji!

 

Jen melodii rozvrzanou,

co ostrou hranou blaho řeže,

dávno svrhnout měli z horní věže

Hned život celý voněl by jak květy růže stolisté

- jenomže jsme sólisté!


 

Jen ty víš

Samota zamotá

smyčky osudu

Až tu nebudu,

zdali někdo si vzpomene?

 

Znali jsme i srdce kamenné

Krátce

Po nezbytné hádce

poslali jsme raději

naději k šípku

 

Vždyť bez polibku bude lépe

Vteřina ale tepe

v nekonečnu

Zítřek načnu rozbřeskem

a za steskem udělám kříž!

Jen ty víš ...

I před východem

Slunce pozvolna vychází
ze sazí noci

Každičké ráno všem dává pocit
vyjasněna
Pouze noční směna vypíná stroje
a hned na to smysly
Ranní spoje i řidiči nezávislí,
zkrátka všichni míří do kolony spěchu
Pro potěchu hudbu pouští
mezi slovy do éteru

Na vše z houští, napříč všemu směru,
nevěřícně civí nejen kanec
Na ten prapodivný tanec dvounožců!
Místo aby jako on
volně rozběhli se do kopců,
nekonečně hlučný shon
vyrábějí hnedka z rána
(Zvířatům prostě lidská inteligence nebyla dána ...)

Co je štěstí?



 

Štěstí

je prchavý okamžik vnitřního úsměvu,

kdy na milión yardů vzdálíme se od hněvu

 

***

 

 

Nedávno v rozhlase vedli malou diskuzi o neustále otevřené otázce, co vlastně je štěstí?
Tak jsem se připojila

 



Stále na lovu

 

Chytila jsem můru

v černočerném mouru

vědomí

 

Jen co křídla mi odlomí,

hned letí dál

Kanibal!

 

Teď i ramena

zlomená

bolí

 

Příště s holí

poletím na květy

Možná jen tak se světy protnou

 

Pak s kouzelnou loutnou

a s motýlem do nebes

vyzpíváme všechen lidský běs

 

Zcela do ztracena!

Malinkatá změna

nikdy neuškodí

 

Proto lodí

pro rybku zlatou nyní jedu

Snad nepošle mě k ledu ...

Z plných plic

Miluji tě z plných plic,
sním o každém příštím kroku
Vždyť nejsem holka z Nemanic
- mám hubu plnou ostrých broků!

Už v pevný svazek
spojili jsme majetky
Tys nyní nadúvazek
(něco ještě kápne od tetky)

Ve jménu lásky načančený celý dům,
denně vyvařuji ostošest
Dej konečně průchod všem mým snům!
(Usmívám se i tajím pěst)

Tak už dost, teď vtisknu ruce do opratí,
bičem švihám ze všech sil!
Leč ty jedeš si dál vlastní tratí
Kolik jen snahy jsi již promarnil!

Možná ještě pomůže
tchyně či tvá sestra nevděčná
Ať vidí, co jen to mám za muže
- jak nezmění se, bude konečná!

,,Babičkóóó, těžko se mi věří,
že zapomínáte na vlastního syna
- majetek svůj předali jste jenom dceři,
což velká, velká vaše vina!"

Roztahuji sítě s medem:
,,Pokojíček máte nachystaný,
přijďte k nám víc než na den,
ať důchodem poléčíte ty mé rány ..."

Nikdo nechce sedat na lep,
což vskutku velká tragédie
Hodně všechny bude bolet
až povylévám své pomyje ...


***


Když se partneři berou po zralé úvaze a z upřímné lásky, překonají spolu i nepřekonatelné
Jestli je ale důvod jakýkoliv jiný, následně trpí nejen oni dva ...

Základem všeho je pochopit

 

 

 

Pokud se nesnažíme toho druhého pochopit

a vidíme jen svůj sebestřed, 

nemá žádný vztah budoucnost