Kde jsi?
Ptám se šeření
I lesy
v dešti usínají
Ani malý vzkaz není
na pokraji večera
Zas nepovíš mi dobrou noc?
Tři dny jsem mlčela,
což je už i na mne moc!
Kde toulá se mužný hlas?
Co jak jinde vosí pas
bereš do náruče?
Máš tu telku, papuče
a kartáček zubní!
Vím, že tudle
neměla jsem bít tě
válečkem na nudle,
když jsi špitl: ,,Zhubni!“
Nejsi přece dítě
Však já jsem pouze žena!
Tak přijď!
Vždyť
už nejsem uražená...
Kačky, kačky nezbednice,
včera tři a dnes více
v povětří se prohání
A to jejich káchání
hlasitě se kolem nese
A heleme se!
Pod vrbovím u rybníka
kropenatá hrudka dřimká,
pod ní deset vajec zelených
a v nich
kaččí život probouzí se
Raděj kolem choďte tiše!
Až vyklubou se ze skořápky ven,
v hloučku potokem
poplují pak za potravou
Nepohrdnou žádnou travou
či kouskem pečiva
Každý rád se podívá
na malé kačky štěbetavé
No tohle,
zrovna po potoce jedna plave!
Probouzím se a nebolí!
Slastně chutnám okamžiky
dřív než soukolí bolesti vetne dýky
do usoužených zad
Stále chci jediné:
Život žít, ne přežívat!
Za pár vteřin slast pomine
a procitám do reality
Ač nebylo rváče,
na kolenou klečí
člověk v bolest zbitý
Slyším duši – pláče!
Ne něčí
Má!
Stísněně
den vlády se ujímá
a na stěně kráčí stín,
kdosi spěchá do práce…
Co s tím?
Dál zbytečně čas utrácet
v brlohu bezmoci?
Po Bohu žadonit?
Kde najdu pomoci?
Je ještě možné v padesáti
obyčejné zdraví vrátit?
I bolest patří k životu, jen někdy je jí příliš
Je lék i útěcha
Nikam nespěchá
Občas chladný,
zlehka daný
Jindy žádný
nebo vyžádaný
I francouzský může být
Hlavně mít koho políbit!
