Konečně naplno

V čase odkvětu zima roletu 
stahuje před sluncem palčivým,
zatímco ptačí rým slastně 
rozprostřel se po krajině

Vlastně - vše, co zima líně
uzamkla do spánku,
na zeleném verpánku 
právě šije boty roztoužené

Odpoledne bouřka žene
sucho z polí žíznivých
Klouby bolí a přesto smích 
hřeje u srdíčka, když jiřička zašvitoří

Západ hoří nad lesem,
co zimní sen
zcela skryl do ševelení 
jarních lístků

Zlatý pyl i ze čtyřlístku
spláchl deštík hravý
a tam, pod splavy,
zas voda hřímá zakalená

Paní zima právě zahanbená zelení
víc nelení a jak patrno
prchá pryč ostošest
- konečně naplno může jaro kvést!

Která pak ta pravá?

Víš,

mám skrýš u srdíčka

Tam, kde cestička
 lemovaná podbělem

Láska daná

po světě, po celém,

vyrůstá mezi stíny

z poupěte až do květiny

Je plná bodláčí

- málokdo pak stačí

tahat trny,
 co zdárně umí srdce drásat

Vznosná její krása

probouzí nenechavce 

I z dravce holubice přepeří se,

Stačí, když světlem blýskne do mlhy

Chromé staví na nohy 

a ochromené probouzí láska,
 co nouzí nikdy netrpěla

(Netrpí jí ani ten, kdo oddá se jí zcela)

Letošní Velikonoce

V potoce vody málo

Ještě nedávno se zdálo,

že nic nás nemůže zaskočit

Dnes můj byt - můj hrad

Každému chci popřát

ať vrbové jen proutí

svižným tělem kroutí - ne žádný vir,

co ze všech sil útočí na lidičky

Nechť z lodičky domova 

odznova smích a radost prýští

a dny příští ať jarem kvetou květem sedmikrásky

Veselé Velikonoce i bez pomlázky . . .

Superúplněk

Úplně úplný ústrojný úplněk
úprkem uzavřel úspěchu ústřižek
Ustoupilo ultimátu urostlé úterý
- úmluva unie uchrání úchvatné údolí

Už úplňku ubývá účinek uragánu,
údolí ukrylo úžasnou úchylku u uranu 
Upjatý účastník ubrusem ukrývá úsloví
- úplněk úředník úskočně ústy uloví

Apríl 2020

Apríl do rána zakryl 

rašící trávu

- v hávu sněhuláka 

nás naláká leda tak do peřin

Ani duben s tím

moc nezmůže,

když snížek zcela jemně 

povrch země maluje na bílo

Tu slunce vylilo 

se z oblohy a třpyt sněhu

pod nohy prostřel něhu 

sněhových vloček

Tisíce oček 

zcela potají

na nás mrkají 

pohledem stříbrným

Tam, co stín strom vrhá,

ještě dlouho bílá stuha 

bude kvést

- zimě na počest

Pes který štěká, nekouše

Kdopak se to támhle šine?
Přece klid po pěšině
sužovaný léty nečinnosti
provětrává staré kosti

Tam, co polní tráva nerezaví
naštěstí moc dobře ví,
že neštěstí po horách nechodí,
zato hází hrách do lidí

Není žádný vtip, že zítra bude líp
a jen se ráno vzbudíme,
hned víme, že je dnes
Holt jaký pán, taký pes

Ticho slov

Ticho slov 

visí ve vzduchu jak ostrý meč

Neoslov,

pak nad sebou breč

Ve dvou vždy dialog

pro komunikaci

Na co blog,

který ztrácí čitatele!

Uzamknout se v cele

bez klíče a zámku

je jako zakřičet v hlubokém spánku

SOS

Co bylo včera možná dnes neplatí

I pilná včela jde za tím,

kdo nektar předloží v květině

Ani u lidí není to jiné

Proto važme slova do kytice

zas a znova - nikdy více než třeba!

Namažme je na chleba zdobený činy

Nic neděje se bez příčiny . . .

***

Myšlenky číst neumíme, proto je třeba vést i nepříjemný dialog - mlčení ještě nikdy nic nevyřešilo