Rododendron

Slova tečou přes klávesy

Samovolně, bez adresy

proudí kamsi do sítě

Sklopím víčka, vidím tě

Tenká příčka vlnění

rozděluje naše světy

Okamžik souznění

 jsme ty a má maličkost

a něžně bílý skvost

Jediný cíl

Cože se děje ve svrchovaném státě,
kde zloděje staví za opratě
tahounům, co kost a kůže?

Vlastní dům mnohý dnes již dlužen
Za podpis jediný osud na oprátce
Živoří rodiny, není práce!

Vrtí se kolotoč, stále a dokola
První proč batole opět zavolá
no a my ruce zvedáme na protest

Nejsme sami a máme mnoho cest
a jeden cíl:
Život aby žil

Neztrácet naději

Zeptám se drze:

Je na tom líp

kdo mládí iluze

smutně típ

a pod náporem práce

těžce hrbí hřbet?

Netřeba ztrácet

dětské sny hned

po přetnutí křídel

(Občas není vyhnutí)

Však čas přijde,

stačí věřit!

Potom přežít

nebude hlavní

I mnozí slavní

s nezlomnou vůlí

povstali z bláta

 V náruč se tulí

i batolata
než se zvednou 

do výše

Jednou vše bude!

A zpráva se nejspíše

objeví v tisku

A bude všude

Jako duna 

zlatého písku

Každý tu má 

zrníčko vlastní

Stačí se zase zasnít  ...

Fialkově

Snad překazila plány

Snad jen místo rány

mlčela

slova omšelá,

co nyní kráčí po papíře

za tím,

co jistě ví že,

i když ztratím

se v čase,

v srdci lasem

napořád jsme spoutaní

Stejně fiala ke stráni

navždy srostlá

V zimě dřímala

a nyní,

květinka prostá,

jemně voní do daleka

Na pohlazení

dlaně čeká ...

***

Když dílko vzniklo, právě kvetly fialky a po automatickém zaktualizování blogu, se mi změnilo zaužívané schéma, což mou citlivou dušičku rozhodilo natolik, že jsem do teď nějak nemohla tvořit. Ke všemu z hlavní strany zmizelo zobrazení pravidelných čtenářů, kterým se tímto omlouvám

Členové (7)

Apolo z Žehůně

Jaromila

Odowakar

mutil

Amelie

rejcka

Jerry