Už neslyší Křídla bez paží odlétají
Dech nic neváží na pokraji
bílé tmy rozlité po pokoji
Snad jen sny
rány hojí bez jizvení
Nikdy nevrátí se,
co smrt změní
A z očí písek
čas rozfouká do ztracena
Jakou cenu život že má?
Tu nejvyšší!
+++
Včera večer mi přivezli z nemocnice tatínka. Na nosítkách. Se spoustou léků.
Odmítá jíst, odmítá pít a jeho výkřiky slyším přes dvoje dveře. Jdu k němu, pohladím ho a jen řekne: ,,Už je dobře ..."
Maminka se vedle na posteli modlí a já se bojím. Bojím se okamžiku, který zákonitě musí přijít. Chci se o něj postarat, ale nevím jak mu pomoct ...
Vím jen, že musím zvládnout, už kvůli mamince, která prodělala infarkt a čeká ji teď operace srdíčka v Olomouci...
Žádné komentáře:
Okomentovat