Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

středa 9. července 2014

Neskutečný příběh

Nepomohly mi mé děti,
stěžuje si zralý muž
co práci uhýbá jak sněti
a v ústech svírá slovní nůž

Ty, matko, jsi teď povinná
přispívat mi z důchodu
Sourozenec všechno má
a já mám mít jen chléb, vodu?

Kašlou na mě všichni kolem
Ani krev se nezaručí,
když exekutor horem dolem
MŮJ dům svírá do obručí

Za netopýra jsem se oženil,
co sužoval mě celé roky
Na práci včil nemám sil!
(Však v kapse skryté mstivé broky)

A mé děcka nedostanou ani halíř,
raději vše probendím!
Vždyť tátovi nepodaly plný talíř,
když s rozvodem spatřil Smrtky stín

A to řádně platil výživné
na studenty určené dle soudu!
Děti o NĚJ starat se byly povinné!
(Nyní jezdit bude na velbloudu)

Má teď v domě novou paní,
výřečnou a podnikavou
Řádně k zemi se před ní sklání
a intriky už plují hlavou

Matko, že tvé staré srdce stůně,
vím já, dobře vím
Však tys bezedná má tůně
a já žíznivý tvůj syn ...

Žádné komentáře: