Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

neděle 4. prosince 2016

Prapodivná neděle


Od půlnoci
divné věci
dějí se dnes

Hned s první vteřinou
po mě štěkl pes
s prapodivnou čupřinou
mezi ušima a s holou zadnicí

Nejspíše jen zima
klepe mu zimnici,
pomyslel jsem stroze

A tu přelilo se teplo
od boty k noze
Víte, že peklo dost dlouho zapáchá?

Doma jsem k posteli
i po sprše dostal zaracha
Nejspíše celou neděli
budu mít vyšitou mrazem

Pod dekou jsem spal
a tvrdá zem jak parní vál
valchovala tělo od hlavy k patě

Jen se rozednělo,
popadl jsem gatě
a šup s nimi k popelnici!

Ač tenounký tam byl led,
přesto nájemníci hned v okně 
kulturní vložku měli

Co mně po pádu všude trčí
totiž není jmelí,
nýbrž jehličky umělého smrčí

Včil drž,
káže doma vlastní paní
zcela znavená
od nekonečného jehlobraní

Mužná ramena
poklesly na úroveň plic
Venku zima, zevnitř hic
jak v sopečném jícnu

Tu klepe kdosi
na dveře
Otvírám bosý a fakt se picnu!

Klára, máma neteře,
sama zve se na odpolední kávu!
Coby dárek nese 
něco zabalené v hávu

Prapodivná čupřina, zadek holý!
Žena má se dojímá,
já po sukové holi
sahám hbitě

Pes po bytě proletěl jak střela
až všude atmosféra
Sahary po písečné bouři

Už se z Kláry
strachem kouří od huby
Než řekl bys švec,
byt zcela naruby

Spadla klec!
Z ní papoušek
sahá pro doušek čerstvého vzduchu

Mně zas po facce obličej zpuchl
Jak říkám, od půlnoci
divné věci se zde děly
Ještěže je po neděli!

Žádné komentáře: