Valentýnská

Na svatého Valentýna
mnohem víc jak léta jiná
polibek rtům touží dát

Dlouho loužím se vyhýbala,
pojednou jak holka malá
v tůni křišťálu očí tvých
zabřednutá po kotníky!

Duší zvoní smích
Nahlas zbabělé díky
A srdce tiše do tmy křičí,
když bosa kráčí po jehličí

Z rána slzy tajně otírá
Navždy sama ...
I on sám?

V tom telefon touhu rozbušil
Netuší, kde start a kde cíl

I já jedno jistě vím:
Láska nikdy není dým!

Jako vždy

Dveřmi vchází den

Sobota jak každá jiná


Obloha len

I šedá špína

Co déšť přiváží


Kohoutí zpěv

Vzdálené vytí


A samoty závaží!

Jak ho jen stíti?

Pohled k obloze

Dívám se ke hvězdám,
mlha stíní nebe
Představa, že on kdesi sám,
v mrazu divně zebe

Každý člověk jiný:
Někdo bláto háže,
jiný kopretiny
A myšlenky číst nedokážem!


Dívám se ke hvězdám,
nekonečno rozpaluje toužení
Naději do sněhu prostírám
Jakpak se žije bez ženy?

Pro život práce nutná
Však nechat ji přerůst přes hlavu
a ostatní být putna,
jen v zaměstnání vidět zábavu?


Dívám se ke hvězdám
a nejde uvěřit!
Lásku jak v moři prám
tolik lidí nechá živořit,

když dlaně plné něžností
raději sklenici hladí
a za noci jen ticho pohostí ...
Pánové, to ženám vadí!

Na dno

Zrychlila samota krok
Pevně tiskne prázdnou dlaň
Deset či pouhý rok
potrvá přeplout smutku oceán?
Bolest zvedá vlny
Kalich hořkosti plný

Zeleň louky, modré nebe
najdeš snadno
Stačí sáhnout na dno

Na dno sebe!
.

***

Záleží vždy jen na nás, zda pocit samoty změníme či ne

Esemeskové přání

V dnešní ráno chtěla bych mnohem více než v SMS psáno
Do kytice místo květů váži slůvek pár
Každou větu pečetí polibků žár
i sen o společném objetí,
miláčku, můj milý

Cítíš?
Mé rty právě na tvé mužné tělo zabloudily
a hravě dotýkají se až tam,
kde smím jen,
když jsi se mnou sám

Přání i políbení k jmeninám posílá
ta, co s tebou zrovna není
A jak se praví,
ještě hodně štěstí, zdraví
a vše nej ...
A brzo nevstávej!


***


Posláno přesně před rokem a snad potěší i letos

Romantická

Vyprchala romantika,
skutečnost dívá se do očí!

Co jak včil vezme klíč,
z druhé strany zámku otočí

a bude pryč?

Anebo zapálí ještě jednu svíci
a zcela jinak
probudí touhu spící?

A pak?

Věční romantici ...

.

Mlčení

Respektuji ticho vzdálených úst

Dýchlo půst větám zbytečným

Vím, že ač není v blízkosti,

se mnou kráčí

V myšlenkách touhu hostí

Vždyť i on z života trhá si stopy

po bodláčí

Kdo nezná, nepochopí!