Neděle bez lásky

V řadě jak vojáci
neděle za nedělí
tichem se potácí
Vojáci osamělí ...

Bubnují otázky
Dotazy bez odpovědi
a neděle bez lásky
ztrnule tone v šedi

Kazajka ticha
svírá a mučí
Špatně se dýchá
I telefon mlčí!

Mlčením jehňátek
jímž hrdlo krájí nůž
Co je to za svátek,
když jiným rtům stírá růž?


***

Není lehké zůstat sám, naštěstí vše jednou přebolí. I samota ...

Poezie

Můžeš si být jist,
v světě málo míst
kam v tichosti smíš uniknout

Přetěžké je najít kout,
kde se duše pohostí,
smutek zcela smyje

Ten koutek, nese název
poezie ...

Spirála v kruhu

Rána
Jiskra
Kapka potu
potají sedá na lopatu,
co zvedají ruce kopáče

A hlína zapláče
V žluti jílu
proťali tepnu zemi
Malý pramen v zapomnění

Krev života
vyvěrá právě z nitra
A v trávě,
v lesa stínu,
uložili hlínu

Kryla poklad věků

Kapka potu
zpět navrací se
ku člověku ...


***


Je zajímavé pozorovat dělníka při ručním kopání studně - hezky v kruhu po spirále až k pramenu ...

Obleva

Na slunečních stráních
života zrod obnažen

Letošní i loňský sníh
po doušcích saje zem

Z cest nyní blátivý brod
bez možnosti překročení

Již teplem předjaří dýchá
a z plna plic plení
poslední hromady sněhu

Zimní pýcha v jasu poledním
zurčivě vtéká z břehu
do potoka naděje

Jen na malou chvilku
den prohřeje zimy chlad

a v ptačím trylku
toužím jaro vyzpívat ...

Předjaří

Zpěv ptačí i pes
dnes ozval se do ticha

To značí,
že zima chladná pleticha
musí složit do batohu minula
a na oblohu
vpustit slunce zubaté

I louce
stýská se po zeleném kabátě!

Nastal čas
by svinula mráz
do nitek jinovatky
a dala volnost probuzení,
co plavbu Titaniku zimy
v okamžiku mění
na oceán teplého vánku
A my?

Jeminánku ...!
.

Probuzení

Odešla noc

Den v mrazu vzrůstá

O pomoc
žadoní sladká ústa

Odešel sen
v ranním probuzení

Uloupen
realitou denní

Vzhůru je samota,
průvodce neměnný
V osrdí kolotá

Tak muži bez ženy,
když slunce dokořán
otvírá nebe

I měsíc sám

A osamění zebe ...
.

Ustala vánice

Ustala vánice
Sýkorky s větrem,
bez slunce, měsíce,
sníh shazují z větve
Z halůzky napučené,
co jaro uvnitř tají

A neříkej, že ne

I skřivani
cestu k jaru znají
Jako my
pod kotlem topit víme,
když sníh metem z cest,
aby v nejkrutější zimě
jaro srdcem mohlo kvést