Třináctá komnata

Jak říkal to tam,
kde měsíc se v stříbře koupe?
Kde stačilo sáhnout ke hvězdám
a štěstí nebylo by skoupé?

Kolotoč že láska je,
z něhož radno není vystoupit
neb jistou výhru prohraje,
kdo plný pohár nezná pít!

Jak bylo by snadno poznat vše:
Touhu, rozkoš i žal
Mocnými doušky vyprázdnit na dno
přeteklou číš a nemyslet dál ...

Den za dnem krájí čas
Měsíc promrhal nečinností línou
A to plamínky z očí chtěla jen krást,
teplem se kochat a ne chvět zimou!

Z dlaní po kapkách sladkost snů sát
Vznášet se v mazlení čarovných slovíček
V bolesti loučení vědět, že zítra snad
třinácté komnaty sáhnem si pro klíček
.