Pro pána!

Když páni nahoře

prý myslí vše dobře,

přitahují opratě,

lidi staví do latě

a odmítají každý sten,

to právě lidským možnostem

zvoní hrana

Jsem tu a zítra nebudu

Slova obehraná

na desce osudu

Kořeny v zemi,

hlava v oblacích

Život samozřejmý

Pláč, smích,

povinnosti

Průboj i ostych

a přehršel bezmoci

Pro mocné prachem

jsou novodobí otroci,

s existenčním strachem

Do chvíle než vítr naděje

prach v duny

vichřicí navěje

A bezcenná zrníčka umí

mocným navzdory
pronikat do slabin,

zadřít motory!

Jen přeskočit vlastní stín ...


***

Ano, nejde donekonečna jen hrbit hřbet a šlapat na kole ...