Cáry zimy ve větvoví,
kapky větrem rozevláté
Prsty prostydlými
pohled pohádkový
snímám nejmíň po sto páté!
Nic je křišťál bez odlesku,
smutné jaro bez svitu
Třeba jen zpoza mraky stezku
hledá slunce v blankytu
A až naplno rozhrne závěsy,
přes zrno ptát se budeme:
Zimo, kde že jsi?
Žádné komentáře:
Okomentovat