co si tu přes rukávy
mozkových závitů
leji do klávesnice
Někdy sice
přes cedník
pouhopouhý otazník
dokolečka prolévám
A pak kdesi dole tam
bez noblesy na mě civí
otazník křivý
bez vůně a bez zápachu
A teď je u mě
plný strachu,
že nedostane
odpověď
Náhlý plamen
spálí šeď
přes černobílo
do barev květu
Nové dílo opět je tu
a při čtení řádků u kávy
příběh krátký
všem tiše vypráví
Žádné komentáře:
Okomentovat