Smutek podzimu
před mnohý dům
netečně sedl si
Zeleň ukrytá mezi ubrusy
roztrhaných polí
tak nějak teskněji bolí
I zářivá jiřina
v trní reality
od květu netečně usíná,
když ranní chlad hrubě vpitý
do klína vyzrálého léta
chvatně splétá pavučiny
spadaného ovoce
Zimě ještě perou plíny,
leč my čím dál hustěji emoce
pouštíme přes ústa,
i přes strniště rozorané
Den zarůstá do noci,
čímž sluneční plamen
v poledne sílu již vytrácí
Smutek podzimu v končícím létě
do rýmu vetkal - neteskněte!
I z bouře kal příští proud pročistí
Jak snadné bude pak
sáhnout si na štěstí nového zrození,
ví i pták v odletu
Hlavní je - teď jsme tu!
Žádné komentáře:
Okomentovat