Plody podzimu

 

Jdu zvolna ulicí vánku

Na skici východu

slunce pohodu do červánků

kreslí oparem dušičkového podzimu

 

V zlatě den rozvinul

mrholení prokřehlého listí

Už jen pod nohami šustí

vjem poztrácených okamžiků

 

Snad ze zvyku pátrám

po posledním jablku

v obnažené koruně a tam,
si lebedí - věřte, nevěřte - dvě dýně!