Čtyřicet

Čtyřicet

Čas babího léta

U nohou svět

V hlavě pirueta

nesplněných přání

 

Na holé pláni

v rouše Adama stojí

a ohlíží se zpět

V boji čtyřicet

nic neznamená!

 

Přesto ústa němá bolest křičí,

když trn bodláčí

vyrypuje

Co je moje?

Má dáti - dal!

 

Čas spočítal

konipas pod okny,

když do tmy den uvadá

Léta mladá šero pasou

Mezi rosou květina

 

Do klína

usedl paprsek

ranního svitu

Mimoděk silný dech

právě do dlaní chytl

 

Vždyť je mu čtyřicet

- nádherný čas babího léta!

U nohou leží celý svět,

v hlavě roztočená pirueta

příštích přání ...