Kaňka do oka mi padla
Pláňka, říkám si,
když od zrcadla
zpod řasy crčí beznaděj
Tak se hezky měj
na vrcholu žití!
Každé kvítí jednou odkvete
Repete víc nebude!
Vytýčeným osudem
kráčíme po ose vlastní
a čas pouze vrásky zkrásní
do půdy rozorané
I můj plamen
dohoří záhy
- pak nebude vláhy,
která by jej probudila
Z pevných paží
dnes vyvěrá mocná síla,
co hodně se snaží
zadupat rodinu do Neznám tě!
Svou vinu
ve vlastním kabátě
málokdo vidí
A přece, jsme lidi chybující!
I na tvé líci
kaňka rozpitá
dnes vzdorem se pyšní
- všichni jsme taktéž hříšní
Žádné komentáře:
Okomentovat