Oslepující slunce
zlaté mince hází do krajiny
Stačí mžik a už stíny
vchází na chodník umetený
Do stěny první vločka naráží
- z nádraží nebe hustě vede
houf neposedných nezbednic,
co jako nic sedají na nosy i na brýle
Na kosy, co v přesile pod jabloní
zobou vše, co lidé vloni nesklidili,
přes závoj bílý vidět není
- vždyť se právě čerti žení!
Závoj hravě vítr sfoukne
a tu se v okně slunce zhlíží
Stopy lyží netečně protnuly nevinnost
- pro všechny konečně sněhu zase dost . . .
Žádné komentáře:
Okomentovat