Předvánoční

 V konečné podzimu
vyjíždím ze stínu
spavého nádraží

Bez vlaku

Nikde nikdo není
Jen osamění ve fraku
klopýtá s čaganem
přes koleje času

Nad ránem měsíc žasl
omámený třpytem mrazivých květů,
co vločky za rozletu
rozsely po kraji mrtvého listí

Zatímco adventní plamínky čechrají
vzpomínky na setkání příští ...