Vše přebolí

Fouká podzim do soli slzí
Nevím za jak dlouho ...

Snad možná brzy
ochladí se smutek,
co ostrý písek
neustále prohazuje
myšlenkami

Žár z okuje
vprostřed rány osudu
nesvedu slovy zalepit
Vždycky byl tu!
I pro mě

Tati, žil jsi skromně
a teď ze všech koutů
křičí prázdný byt
Přitom je nás plno!

Sahám na dno 
srdce v stýskání
Do rozhraní života a smrti

Život bývá i krutý ...


***


Je to už rok. Čas opět přidal do tempa a zároveň obrousil bolest na něžné vzpomínkové pohlazení ...