Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

neděle 10. května 2009

Pojď!


Poslouchám ptačí zpěv ztracená
v omamně vonící třešňové aleji
Líbezně doznívá všech tónin obměna
V hrdélka dávají zpěváčci naději

Ve verše ukrývám stesk lásky toužené
Do svěží zeleně v nahotě ulehám
Proč věří slovíčkům, šeptají ne a ne...
Nemůže nikdo vydržet dlouho sám!

Tělo prahne po něžném objetí
Ve snění zulíbáš vše ústy plně,
pohladí ruka dva vrcholy vzápětí,
okamžik spočineš v rozkoši trůně

V studánce bezradně trpící žízní
zamrzl pramínek překrutou zimou
Již dlouho bez lásky přízní zlou trýzní
Nenech ji, můj milý, nenech ji zhynout!

Ponoř se do hlubin závratných výšin,
posbírej odvahu, neváhej, pojď!
Pojď probudit k životu plňučkou číši!
Ve vlnách lásky popluje loď...


Z knihy Volná jak prokletí

Žádné komentáře: