Noc běsu a smutku
Strach bolí
a sahá po zármutku
Noc koukolí
bere úsměv z tváře
A já myslela, že bolí loučení!
Proč určit nedokážem
odkud smutek pramení?
Ticho prokleté
křičí do prázdna
Strach s očima dítěte
Hrozná tma!
Sedím na lůžku,
chvěji se zimou,
svírám v batůžku
naději s kopretinou
a trhám lístky okvětní
Vteřinu po vteřině
Kdy už se rozední?
Snad zítra,
snad zítra to bude jiné...
Když druhý o sobě nedá vědět, těžko se usíná
2 komentáře:
po noci černé opět slunce zasvítí
netrap, dívenko, už polní to kvítí
ticho prokleté teď do samoty křičí
na poli zapomnění však naděj zas vyklíčí
po noci černé zas slunce svítit bude
přijde kdos, kdo políbí tvé rety rudé
Jo, samota...
Ještě že tu básně jsou,
co trápení pryč odnesou
a pak přátelé, co neukáží záda
Takže dík pro kamaráda
posílám po internetu
a příště do veršů veselší dám větu
Okomentovat