Je čtvrtek

Je čtvrtek?
Ne, je neděle!
Ruce mé nesměle
vykukují zpod peřiny
a svět je líný
A já s ním!

Vedle stín
Paprsek světla
lomený tělem spáče?
Vzpomínka vzkvetla:

Utichly vášně plameny,
srdce štěstím pláče
a on je tu
A spí znaven jako dítě
po zázračném letu
k hvězdě nejvyšší
Polibkem šeptal:
Miluji tě!

Teď nevidí, neslyší...
Ani já ne!
Vždyť nedělním ránem
tolik, tolik zim
sama se probouzím
A stín byl sen
uvězněný páskou mlčení
Skutečnost nezměním!

Zato ty, lásko,
ty můžeš!