Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

úterý 29. června 2010

Rozhozené


Tvoje, moje, naše ...
Trochu plaše
bojí se každé z nich

Pak na chvilku smích
tří andílků bez viny


Byly jen máminy a tátovy
,
nic víc ...
Kdo dnes jim odpoví?

Teta, strýc,
babička nová?


Že bude líp?

Prachobyčejná slova,

co ránu z chyb
mělce foukají!


Potají sní sen o rodině

v přesvědčení,

že ony až dospějí
bude to jiné ...

Ale není!
Jen bolest je passé

Časem:
Moje, tvoje, naše ...


***


Rozvody jak na běžícím páse:
Děti pobolívá bříško, i tak dospějí k lásce a nepoučeni chybami jiných, ke svatbě i k rozvodu
...

2 komentáře:

Amelie řekl(a)...

Krásná báseň, i když smutná...snad už to tolik nebolí...

Lenka Rezková řekl(a)...

Bohužel je z vlastního života
Bolest čas otupí a život jde dál,
ale představa, že mohlo být vše jinak, ta nepřebolí
Nikdy!