Pankrác, Servác, Bonifác

V kočár větrný usedli ledoví muži
Prapory listí na počest vlály
Chladnými slzami zkropili kůži
Mrazivou vláhu v rozlučku dali

Polibkem posledním vzdali hold jaru,
co v zeleni utápí svatební šat
Vždyť stařičkou, vetchou káru
do temna dálav nutno již dát

V dubině ukrytá na poplach zvoní,
z perliček schoulených slyšeti vzdech,
pro slunce, pro léto prosebně voní
konvalinka, co poranit nesmí ledovců dech

Umlkly bubínky dešťových slz
Hladivě vítr vysouší chlad
z přemnoha zmáčených bělostných blůz
Slunce v oponě chystá se hřát

Na přepitou zem po teple žíznící,
do kalíšků pelu, ať včelky smí jíst,
k zaječí rodince chladem zle trpící,
do sedátek všech ptačích hnízd