Je tam
Stále chodí stejnou ulicí
a není klam,
že vidím slzu na líci
a oči bez úsměvu
Každý sám
kráčí stopou ve hněvu,
udolán
vnitřní nenávistí k okolí
V křečovité pěsti
soukolí problémů pevně svírá
Starý šrám
a rozrostlá samota
Nikde rám!
Jen vůle a víra rozmotá
nabobtnalý píst
jménem nenávist
***
Každý si sebou neseme nějakého kostlivce. Většina z nás ho nechá hezky pod zámkem, ve skříni. Ale běda, jakmile ho ve slabé chvilce vypustíme! Okolí nás pak nepoznává a nastává dlouhý boj ...
Žádné komentáře:
Okomentovat