Trosky na obzoru

Věta rozervaná v půli,

když zvoní hrana na kopuli

rodiny

Ona sestra, on bratr jediný

 

A katr místo trámů krájí kuláče

Co zbylo z chrámu?

Okna od pláče,

co stéká po římse

 

Kde kalná řeka,

tam hodně bojím se

potopy, co utopí

sebelepší vztah

 

Slovo drsný prach
a myšlenka od sazí

provází kroky nenechavců,

co zobanem dravců klovají vlastní rod

 

S klidem a potají

berou vše, co vhod

pod zástěrou úsměvu

Dnes není, není mi do zpěvu