Zub času

Oči bez slzí
dívají se do neurčita
Tělo v korozi
a vetchá duše teskně bita
vzpomínkami

Tak sedíme si
nad fotkami,
co jsme kdysi
nafotili

Znovu prožíváme
každou chvíli,
co času zámek
zamkl natrvalo

Ptáme se sami sebe
zda to za to stálo
A hele, tahle škeble,
se našla u moře!
Mám ji ještě schovanou

Tenkrát se plamen opět rozhořel
pustopustou savanou
s nápisem VYHOŘENO
Byls mi dobrým mužem
Snad i já byla ti dobrou ženou ...