K čemu život,
když ani plot nepřeskočíš?
Jedu číš piji z plného poháru
a na káru vlastní máma nakládá olovo!
Chvilku se vyjasní a zas nanovo
hřmí ze stařeckých úst,
jaký ona měla půst
a já jí ani máslo na chleba nenamaži
Ať se snažím jak se snažím,
zrovna dieta jí nic neříká
a po léta jsem za viníka,
co všechny hříchy světa má na svědomí
Žádná věta pak nepřelomí zlost,
co sobě pro radost živí v choré hlavě
A já zrovna - právě jsem po ruce,
proto emoce odrážím dennodenně!
Čímž ve mně srdce láme
Nechci kámen ve své hrudi,
vždyť jsme lidi, tak proč ta zášť?
Možná proto, že nejsme zvlášť . . .
***
Když jsem doručovala, nejedna dcera si stěžovala, jak máma, o kterou pečuje , jiné chválí a ji hlavně kritizuje a hledá chyby. Teď to prožívám i já a nic nenadělám. Většinou zvládám, ale občas mě dostane na kolena. Prostě život!
Žádné komentáře:
Okomentovat