Celý člověk bolí
Bolest prostupuje do soukolí
hříšných myšlenek
Co jak není lék
a zbytečné je žít?
Pak toužím jediné:
Života nit,
co stejně pomine,
přetnout právě teď!
A zbude otázka,
co nezná odpověď
Ani notářská
vepsaná není
do poslední vůle
Čas dá rozřešení
až tam ...
Co jak život je pouhý úlet
a klam?
***
Taky jste někdy byli na dně? A z takového dna je právě toto dílko ...
Je zcela zřejmé,
že je cosi mezi nebem a zemí!
Myšlenky černé raději nemít
Jen spát a spát…
A přesto za noci
budím se nesčekrát
s umrlci
činů nekonaných
Nejsem mnich,
co pod kápí
včerejší den schová!
Čas od času utápím
v slzách nevyřčená slova
A jako dítko tříleté
ptám se, proč myšlenek repete
do života vstupuje?
Cosi mezi nebem a zemí je!
.
Ač ruka tvá
necudná zdá se být,
když tajemná zákoutí hledá,
slastně zná pohladit
A běda, jak chci říci ne!
Hned tělo nezbedné
protne vášeň dravá
A ústa tvoje
něžná, hravá,
do nepokoje
tisknou se mi
žárem léta
Závějemi
touha mrazí
až do jasu hvězd
A slova schází,
když mléčnou dráhou
tebou nechávám se nést…
.
Vstal a jel
Tělo zase jen chlad vnímá
Všude zima!
Bohužel …
A jaro ukryté v závějích
jiskření
I smích
bez saní
zmizel bůhvíkam!
Tiše odmykám
dveře meluzíně
Obchází tence, líně
okolím
Ve třpytu jinovatky zabolí
čas svlečený do nenávratna,
protože netuší,
že souznění jsou vratná
Stačí chtít
a dávné sny jinému vyplnit!
A sobě taky…
.
