Ticho bubnující rytmem bolesti
zmocňuje na krajíci svítání všechny lsti
a pírko havraní vpíchlo do očí sukýnku Karkulčí
Jak to, že do vínku, můj bože, nebesa někdo obdrží
a jiný sobě sám velkou stává se průtrží
a hlavně s telkou pak tráví čas?
Proč vosí pas mládí má a proč z kádí hladina
ve větru ztrácí se a proč tmu na míse neznalost předkládá
a komůrku pro hada v otvůrku dlaně má v panenské bláně?
Dál ticho křičí do ticha a jak slova tiší bolestná pleticha
ve snách nočního lokaje plujeme do ráje polospánku,
co do krajánku života sílu leje
Kdykoliv zle je, věz, že může být hůř a také líp,
proto dnes ostrý nůž do kůry rýp iniciály noci pro tiché zapomnění
A právě všichni brouci hromadně prchají po kraji opětovného snění ...
