Jsou dny plné voňavého rozmarýnu
a noci, kdy do leknínu potají
černí raci klepety šeptají píseň pozpátku
Jsou dny, kdy zahrádku sluncem vypálenou
zkropí déšť a kdy ani na kolenou
neprojdeš houštím problémů
Proto pouštím pro změnu proti proudu
těžkou hroudu minulosti,
nechť voda ji odprostí od všech hříchů
A také svoji pýchu předkládám
moudrému podzimu a už se nehádám,
že ve stínu Země slunce odpočívá
I slov příval ze mě prýští čistě
v úzkém místě možných spojení
Vždyť dopředu dáno nic není
Žádné komentáře:
Okomentovat