Mládí je naděje

Čas sněží vteřiny okvětních plátků

Jen stěží vzpomeneš na pohádku

 ztraceného mládí

Na to jak z kádí vědomostí

 lovil jsi kosti ohlodané

a svět šeptal ti pane, celý jsem tvůj!

Zato teď říká, už se vzpamatuj!

Mladost jen chvilka pomíjivá

 a dost . . .

I stromům plátky uletí do krajiny,

zatímco k domům padnou stíny

Zrajeme jako to ovoce

Voda v potoce dál mele břehy,

ani příští sněhy nezmění koryto,

přesto mi je líto ztraceného času

Vzpomínky v klasu vyzrály,

krok pomalý nestíhá tempo vteřin

Naštěstí dnešnímu mládí zcela věřím . . .

Veselé Velikonoce 2022

 Slunce vkládám do přání

z míst, kde vítr mraky rozhání

a jen v krátku k Velikonočnímu svátku

přeji hodně úsměvů, řádnou pomlázku

za zpěvu vrbových proutků

a do kornoutku jara aby očka rozespalá

zazářila po krajině rozkvetlými květy

Petr

 

Skoro každý to ví,

že dnes svátek slaví 

nejmilejší oslavenec

Tak tu 

slovní věnec

pletu jen pro něj z rána:

Nechť příští děj

je dle jeho přání,

štěstí brána ať stále k mání

Též zdravíčko

nechť kutálí se cestičkou

přímo k němu

Zkrátka ať nejen jemu

kvete úsměv na tváři

a sluníčko nechť kroky jeho prozáří

Všechno nejlepší, Petři💝

   

Lenka

 

Svátek Lenka má

O tom, že není jediná

svědčí sedmé místo v pořadí jmen

Je jisto,

že v dnešní den

nejedna bude si vzájemně přát

Nechť zmírní chvat

hvězda zářivá, pochodní nechť zahřívá

všechny dny, co běží - vždyť je i strážnou věží

Tak i já v tento den přeji Lenkám všem jen a jen to nejlepší💓

Slepá láska

 

Mít rád neznamená vlastnit, 

nýbrž dát druhému volnost, 

být mu oporou a hlavně 

vzájemně si plně důvěřovat

***

Již roky pečuji o maminku, která si mě jednoduše řečeno přivlastnila

Tolik bych jí chtěla být i nadále všestrannou oporou, ale copak se dá vydržet, když na všem hledá hlavně chyby?! Na jedné straně si stěžuje na samotu a na druhé straně žárlivě a hlavně bezdůvodně útočí na ty, co mám ráda já, o těch, co má ráda ona, se nesmí říct křivého slova! Ne nadarmo se říká, že stáří je sobecké, problém může být ale také v tom, že ona nikdy o starého člověka nepečovala.

Pod jednou střechou

 

K čemu život,

když ani plot nepřeskočíš?

Jedu číš piji z plného poháru

a na káru vlastní máma nakládá olovo!

Chvilku se vyjasní a zas nanovo 

hřmí ze stařeckých úst,

jaký ona měla půst

a já jí ani máslo na chleba nenamaži

Ať se snažím jak se snažím,

zrovna dieta jí nic neříká

a po léta jsem za viníka,

co všechny hříchy světa má na svědomí

Žádná věta pak nepřelomí zlost,

co sobě pro radost živí v choré hlavě

A já zrovna - právě jsem po ruce,

proto emoce odrážím dennodenně!

Čímž ve mně srdce láme

Nechci kámen ve své hrudi,

vždyť jsme lidi, tak proč ta zášť?

Možná proto, že nejsme zvlášť . . .

***

Když jsem doručovala, nejedna dcera si stěžovala, jak máma, o kterou pečuje , jiné chválí a ji hlavně kritizuje a hledá chyby. Teď to prožívám i já a nic nenadělám. Většinou zvládám, ale občas mě dostane na kolena. Prostě život!

Nehoňme bycha

 

Taky jsem ovocem 

vlastního snažení,

protože nic není

v životě ,,zadara"

Ani ta kytara 

akordy unylé

 nevydá bez píle,

ač vše se zdá tak jednoduché

Vždyť, když tóny uchem

sladce se rozletí,

mnohý rád z dojetí

má pláč na krajíčku

Nevědomostí sobě pouze

vážeme smyčku

a přitom z nouze

tak rádi viníme okolí!

Ať je jakkoli,

před tím, než slova padla

pohled do zrcadla měl by býti 

- pozdě pak bycha honiti!