Šestnáctého září

Ráno slyšet jelena

Troubení nese se údolím…

Ten se má!

Kde, to raději nepovím

V oboře si hlídá laně

a starostí má hodně moc

V době říje

musí dávat pozor na ně,

celou noc

Vždy nevrlý je,

když laňka v doubí

s jiným se mu zapomene

Do lesů pak táhle troubí

a parožím pryč soka žene…

A že ho má!

Záblesk, rána!

Výstřel nevnímá

lesa král

Šestnáctého z rána

padl tam, kde stál

***

S jelenem jsem se již v září před lety setkala, ale tenkrát jsem nevlastnila foťák a to vyšel ze smrčí přímo ke mně, když jsem trhala ostružiny. Zarachotila jsem konvicí a jeho vznešenost stočila mohutné paroží do leva a odkráčel jak král. Jen kozí pach po něm zbyl a spousta much

Nyní Panasonic nosím stále u sebe a přesto, při náhodném spatření nádherného daňka s parožím jak lopaty, jsem nestačila zmáčknout spoušť...

A jelení troubení, které se každoročně nese nad Salašem, se fotit nedá