Vrásnění

Tak jsem spadla
do zrcadla

Tisíc střepů na zemi!

Pohled byl úděs sám,
věřte mi!

Z krásy zůstal pouhý šrám
v oku jiskrném

Roky obličej rozerván
No, aby ne!

Vždyť čas pádí
jako zběsilý
a mládí půjčí
vždy jen na chvíli

Člověk trojčí,
ničeho si neváží
a pojednou roků závaží
na hrbě nesem

Pak do zrcadla koukneme se
od života svlečeni

A tisíc střepů na zemi...

***

Zatím se do zrcadla dívám s klidem, ale už jen představa vykouzlila tuto báseň