Studený máj

Jemné mžení rosí rosu,

napitá hlína u louže klouže

a na ubrusu, můj ty bože,

prostřené talíře, co neví že

dnes návštěva nenavštíví

prázdný dům

Na špalku dříví 

chlapec štípe sousedům

Víte, stáří maří jejich snahu

a vlastní děti

k rodnému prahu

hned tak nepřiletí

Tažný pták v šedi
 sedí u komína

šťastný, že dlouhá zima

odlétla s jeho příletem

a nad květem 

mlží mlha jara vůni

Tu vyšlo slunce

a hned duha v tůní
barví věnce dětskou ručkou spletené

Kdo ví, třeba u mohutného kamene

kolem trní z květů lodě zatočí se v kolotoči

a ty jsi ten, kdo první ve vodě ruce smočí