Třetí

Konečky prstů
na stůl
zvolna dosedají
Téměř na okraji bytí
rozpínám křídla nepokoje

Dva sebou kryti
ztrácí pojem
o nadčasovém rytmu
metastáze rozbujelé touhy

Čau, raděj špitnu 
a rychle na ramena nohy 


***


Ne nadarmo se říká, kde jsou dva, není třeba třetího 
Máj je máj ...