Je sobota

Slunce vylouplo světlo z noční skořápky

a na tlapky mraků
obleklo pavučinu z mlhy

Ne ledajaků!

 

Zatímco já s kruhy
pod očima světlo vnímám

jako bodlák na sítnici,
co z noci snění

zapíchl mě do reality zapomnění,

trávník zpitý rosou
už zvedá hlavu

V zeleně třpytném davu

nedotknutém kosou
jetel ční bíle 

Vstávám provinile
plná včerejších restů

Beru vestu a jdu na to

Celkem vzato

je sobota
a i křik kohouta

ospalce tahá z lůžka 
či z kavalce

 

Protivná muška

bzučí mu do taktu a tak tu

seberu zbytek sil
a hurá na snídani!

Od práce ani devětsil,
ani slova neochrání