Pomocí utlumených emocí
se dívám k východu
Někdo tam přemýšlí o chodu života
Čeká dnes samota či nové obzory
lze vidět navzdory mlze rozložené,
co se ráda žene přímo do očí?
Celý život se mnohý plahočí,
nohy necítí a pouze plot bolesti
místo obláčku slastného pohostí
Přelézt přes něho chce hodně silnou vůli,
co se ráda stulí do tepla náruče,
kde čeká na účet posledního odpočinku
Přitom není pozdě vzít činku,
stoupnout k hrazdě a rozhýbat nesplněné předsevzetí
K čemu pat?
S časem život letí pásem turbulencí
Ať silní nebo tencí, smilní či bez vztahu,
každému dá námahu dojít do cíle!
I malé promile úspěchu nás ze šera
do mechu noci hedvábně uloží
Je přece nádhera moci ještě žít ...
***
Čas od času a hlavně s přibývajícím věkem nás bolest života zválcuje do samého středu strachu a to jen proto, abychom se mohli znovu radovat z obyčejných maličkostí ...
Žádné komentáře:
Okomentovat